Adamovce

Fasády přízemí jsou členěny pásovou rustikou. Hlavní vstup je umístěn v ústředním křídle a další vchod ve východním křídle. Přízemí od poschodí odděluje průběžná kordonová římsa. Zámek má dvoutraktovou dispozici s okružními chodbami, zaklenutými valenými lunetovými klenbami. Místnosti mají korýtkové klenby a rovné stropy. Na poschodí ve středu interiéru je velká slavnostní síň. Zámek obklopuje anglický přírodně-krajinářský park, který dotváří prostředí aristokratického sídla..

V pozdějších záznamech se objevuje pod názvy Adamocz či Adamowcz, zatím co zprávy o Nežeticích se postupně vytrácejí. Vznik pozdně barokního zámku z 2. poloviny 18. století se připisuje Jozefu Ambróovi (1732–1775) a jeho druhé manželce Kristíně Majthényiové (1725–1804). V 2. polovině 19. století zámek od Ambrovců (Ambrovcov) koupila původně florentská rodina Sizzo-Noris. Zřejmě právě rodina Sizzo von Noris založila zdejší rozlehlý zámecký anglický park. Hrabě Christoph Sizzo von Noris (1856–1925), majitel zámku v Adamovcích a spolumajitel rodových statků v jižním Tyrolsku, se v roce 1881 oženil se Sibylou Semseyovou (1863–1917) a po její smrti si v roku 1918 vzal mladou komtesu Margitu rozenou Crouy-Chanel (1891–1977). Zámek Sizzo-Norisům patřil až do znárodnění po 2. světové válce. Margita Sizzo-Norisová na zámku zůstala i po znárodnění jako nájemnice a žila zde až do své smrti v roce 1977. Koncem 60. letech 20. století došlo k celkové rekonstrukci, při níž bylo doplněno boční křídlo. Hodnotné historické vybavení bylo převezeno do muzea na hrad Červený Kameň a zámek začal sloužit jako domov sociálních služeb. V současnosti je využíván jako domov sociálních služeb pro mentálně postiženou mládež..