Heroltice

Pro místo pravděpodobné tvrze na vrchu Horka by se možná lépe hodilo v souladu s vžitou kategorizací označení hrádek. Zdá se, že původní ves byla níže v mírnějším svahu včetně dvora, a to asi 100 m pod vrcholem Horky. Sídlo by tak nebylo v přímé vazbě na vesnici a hospodářský provoz, ale s jistotou to nevíme. Pro přehlednost však zůstaneme u zaběhlého označení tvrz.

Kopec Horka je pro stavbu opevněného sídla ideální. Daleký rozhled po všech stranách, snad vyjma mírnějšího svahu na jihu je dobře chráněné, nad řekou je dokonce svah tak strmý, že by nebylo třeba ani ochrany příkopem. Místo je dnes zalesněné, částečně narušeno jak lomem, tak i stavbou vysílače, která srovnala celou plochu pod jádrem na jihovýchodě do roviny.

Plocha středového pahorku má rozměry přibližně 22 x 15 m v nejširších místech, je oválná, s více vypouklou západní stranou. Východní strana padá částečně prudce k řece Svratce, s převýšením až 100 m. Jádro obíhá znatelný terénní stupeň od severu k západu, přibližně 10–15 m široký. Kopíruje ho i znatelná druhá terasa, snad po zamýšleném zdvojení. Příkop je patrný pouze na severovýchodě, ale běží pouze v délce nějakých 10 m a pak končí, jakoby nebyl dokopán. Z druhé strany na východě pak ústí do prudkého svahu nad řekou. Na jihozápadě končí terasa dvěma prohlubněmi. Těžko říct, zda byl příkop dokončen a je zavezen recentním materiálem. Dvě prohlubně však působí spíše dojmem pozůstatku po nějakých staveních. Na jihu už náznak příkopu chybí úplně a na této straně vybíhá dlouhý, rozplizlý terénní jazyk. Východní stranu pak zcela přetvořila stavba vysílače, která srovnala plochu pod jádrem do rovné plochy. Bez zajímavosti nejsou ani tři za sebou jdoucí prohlubně na severozápadní straně, už vně příkopu, ale hned za ním a kopírující jeho tvar. Prohlubně mají zhruba 4 m na délku i šířku.

Na tvrzišti nejsou vidět žádné kameny, jen po stranách pahorku vystupuje drobné kamenivo, ale jde spíše o přírodní podloží, avšak od strany nad řekou se v minulosti proto zakousl do kopce lom. Povrch hrádku je zcela rovný a zatravněný. Při pokusu o sběr střepů je vidět, že místo sloužilo v minulosti nejspíš jako skládka odpadu. Množství střepů rozbitých lahví, drátů a všeho možného působí jako smetiště srovnané do úhledné roviny. Může to znamenat právě to, že kulturní vrstvu překryla pozdější navážka. V povrchové vrstvě nejsou patrné ani žádné známky úlomků malty či mazanice, tedy ničeho, co by nasvědčovalo stavební aktivitě. Na mě místo působí nedokončeným dojmem.

Pro posouzení, jestli tvrz stála zde či stála jinde nebo byly dokonce v minulosti sídla dvě, jsou důležité známé písemné zprávy a lidová tradice, která klade tvrz neomylně na kopec Horka. Pro tvrz na Horce mluví také záznam z roku 1923 (Oharek), kdy se hovoří o zbytcích zdiva na Vinohrádku. Že Vinohrádek je místní tradiční označení pro kopec Horka, mi potvrdila P. Vašutová, z jejíž práce o Herolticích (2014) jsem taktéž čerpal i další informace a tímto jí děkuji. M. Plaček (2007) uvádí, že se v důsledku držení zboží jedním rodem se tvrz nezmiňovala do roku 1535 a později je již uváděna jako součást dvora a uvažuje o starší předchůdkyni tvrze na kopci Vinohrádku a konstatuje, že tento kopec dnes je v místě neznámý a dle deskových zápisů se zdá, že tvrz v roce 1481 neexistovala jako samostatný objekt a dále, že je otázkou, zda starší tvrz vůbec existovala anebo do roku 1481 úplně zanikla. Znamená to, že uvažuje o dvou tvrzích (starší a pozdější) v Herolticích.

P. Vašutová cituje zmínku o tvrzi z roku 1466 v souvislosti se zápisem, kdy Aleš Herolt zapisuje věno 125 zlatých na tvrzi v Herolticích své ženě Kateřině, přičemž vychází z publikace Paměti a dějiny Heroltic z let 1940–1942. Nejsem si však jistý a nepodařilo se mi ověřit, zda se zápis o tvrzi týká našich Heroltic. Jak uvádí shodně literatura, Jan Herolt měl mít syna Aleše a jeho jméno se objevuje naposledy v roce 1493. Roku 1460 se totiž objevuje také Aleš Herolt z Heroltic a Milešovic. Jedná se však možná o Heroltice na Vyškovsku (dnes Hoštice-Heroltice) a tedy snad o jinou osobu stejného jména (?). Tento Aleš se často objevuje v soudních přích, ovšem jako poháněná (žalovaná) strana, kdy opakovaně dlužil peníze a nesplácel je (v dnešní době by se tak jistě neztratil) a několikrát se proto objevuje v zápisech v Knihách půhonných brněnských a olomouckých, naposledy právě taktéž v roce 1493.

Pokud bychom vzali tedy zápis z roku 1466 za věrohodný, znamenalo by to, že k tomuto roku se v našich Herolticích zmiňuje tvrz. V letech 1437 a 1481 se tvrz ve výčtu zboží nezmiňuje, v roce 1406 se zmiňuje dvůr. Až následně se tvrz v zápisech objevuje znovu v letech 1535 a 1584. Z těchto málo informací může vycházet mnoho možností.

Než nastíním svůj pohled, je třeba si uvědomit, že kategorizace hrádků, tvrzí a tedy i dvorů, nemá ostré hranice a sídla se prolínají a jsou tak různorodá, že jejich označení často i ve středověkých pramenech kolísá. Když zůstaneme u zmínky o dvoře v Herolticích, který byl patrně i původním sídlem místního rodu, můžeme si obecně v ideálním případě dvůr představit jako soubor budov, sídelních a hospodářských, povětšinou lehčí konstrukce, s nějakým ohrazením, které však nemělo primárně obrannou funkci, ale spíš jak je zvykem dnes, ohraničovalo právně pozemek a svým způsobem chránilo vnitřní vybavení. Jak je tenká hranice mezi označením dokumentuje to, že stačilo pak takový dvůr opevnit příkopy, třeba hradbou a v zápise se změní na označení tvrz.

První otázkou tak je, kde byl v Herolticích (v pramenech roce 1406 zmíněný) dvůr. Při jeho hledání jistě hraje roli i dnešní pohled na krajinu, kde by bylo ideální takový dvůr založit. Bud blízko zdroje jeho účelu, obecně také blízko vody, v příhodné terénní poloze, nejčastější je jeho bezprostřední vazba na ves a na kostel. Kostel v Herolticích však pochází z 18. století a dříve spadaly pod farnost v Deblíně a samostatný kostel neměly. Kde bylo místo dvora jsem se nikde nedočetl, nicméně z nejstarších map a terénu se dá usuzovat na místo západně pod kopcem Horka, dnes v zástavbě mezi obecním úřadem a kopcem Horka, příhodně nedaleko pramene bezejmenné vodoteče. V případě, že by to tak skutečně bylo, by však neseděla zmínka splynutí dvora s tvrzí na Horce. Je však také možné, že dvůr stál jižně od kopce Horka, na nepatrné a široké vyvýšenině těsně pod ním, byť tomu žádné stopy nenasvědčují a splynutí by tak časem jistě možné bylo.

Přijde mi nejpravděpodobnější, že ještě na počátku 15. století místní rod sídlil na dvoře (jak bylo zmíněno dnes mezi Horkou a obecním úřadem), který následně bud přestavěli na tvrz, a nebo ještě příhodněji, došlo v době dobré finanční situace ke snaze přesunout sídlo na výhodnější polohu na kopec Horka. Možná k tomu nastala vhodná doba v čase doznívání husitských válek. Je jen čistě autorovým nápadem, že tvrz na Horce mohla vzniknout až za Jana Herolta, o kterém se ví, že v roce 1434 měl za manželku Elišku, sestru úspěšného válečníka Petra Romana z Vítovic. Zrovna v této době byl mladý Petr na vrcholu svých vojenských úspěchů a čekaly ho další. V té době měl postavení hradišťského hejtmana a disponoval již pravděpodobně značnými finančními prostředky, stejného roku, tedy 1434, měl Petr Roman v držení dokonce Buchlov. Možná tak i přispěl své sestře a Jan si mohl dovolit započít stavbu honosnějšího sídla, možná nakonec nedokončeného. Možná definitivní dokončení zhatily i česko-uherské války a třeba bylo sídlo i nějak poničeno a k zamýšlenému přesunu nakonec nedošlo, rod zůstal na původní tvrzi a zmínka o splynutí tvrze s dvorem v 16. století by tomu i odpovídala. Nedokončená tvrz na Horce by vzhledem k době vzniku byla jistě kamenná, tak postupem času sloužila jako zdroj stavebního materiálu a tento byl vytěžen až do základů, což není nic neobvyklého. Nějaké základy mohly zůstat až do zmínky z roku 1923. Kamenných zídek je v obci dodnes vidět mnoho.

Já se tak na základě osobní návštěvy kloním bez jakékoliv průkazné opory k tomu, že původním sídlem byl dvůr, možná časem opevněný a považovaný za tvrz, která časem s dvorem a okolní zástavbou opět splynula a na kopci Horka se nachází místo nedokončené tvrze a líbí se mi představa, že k zamýšlenému přesunu došlo z popudu Jana Herolta někdy po roce 1434. Otázka ohledně heroltické tvrze je tedy stále otevřená a možná někdo ví víc, než se podařilo zjistit mně a v komentářích moje zjištění poopraví či doplní. Jistě by nebylo bez zajímavosti podívat se i na blízký kopec Velká Dřínová (Strážová je již daleko, byť má příhodný název), která svým utvářením taktéž vybízí ke stavbě sídla, byť vzhledem k vazbě na ves je Horka naprosto ideální.