Kunovice

Písemné prameny uvádějí k roku 1196 datovanou listinu olomouckého knížete Břetislava pro klášter Hradisko u Olomouce. V listině je uváděn název Cunovicz, tedy Kunovice. Jednalo se tehdy o důležitý strategický hrad moravských Přemyslovců, který střežil obchodní cestu do Uher. Mezi roky 1131-1191 byl správním a vojenským centrem po hradu Spytihněvi v tzv. Lucké provincii. Ta zaujímala tehdejší prostor mezi severními Uhry (dnešním Slovenskem a východní částí Moravy). Bylo to tehdy sporné území, které definitivně připadlo Přemyslovcům až roku 1260 po bitvě u Kressenbrunnu, kde zvítězil Přemysl Otakar II. nad Bélou IV.

V roce 1231 byl hrad v držení Konstancie Uherské, vdovy po českém králi Přemyslu Otakaru I. Ve staré sídelní lokalitě však nakonec Kunovice ustoupily nově budovanému městu Hradiště, které tak zapříčinilo přemístění kupecké cesty a převzalo strážní funkci kraje (1252-1257). O hradu Kunovice je další písemná zmínka z roku 1297 v královské listině, týkající se právě sousedního Hradiště. Kunovický hrad nakonec dobyl Matúš Čák Trenčanský při svém tažení v roce 1315. Následně hrad rozbořil Jan Lucemburský. Od té doby je uváděn jako pustý. Časem zmizel definitivně beze stop.

Umístění hradu není přesně známo a ani archeologové přesné místo v dnešní zástavbě a okolí nelokalizovali. Někdy se klade do prostor u bývalého vodního mlýna, ulic Na Valech a U Pálenice. Mlýnská strouha má být údajně bývalým hradním příkopem. Zajímavostí je, že celý prostor, kde měl hrad stávat, je bez nějakého vyvýšeného místa. Pravděpodobně se tedy původně jednalo o dřevěnou stavbu opevněnou bažinami a mokřady, časem snad částečně přestavěnou kamenným zdivem, které bylo časem zcela jistě rozebráno.