
Ostrovačice byly po celý středověk vždy součásti majetku rajhradského kláštera. V roce 1674 po požáru staré fary zde byla z iniciativy rajhradského probošta Coelestina Arleta vybudována nová barokní fara jihovýchodně od kostela. Byla to patrová obdélníková budova. V určitých dobách zde sídlil celý rajhradský konvent, což vnuklo proboštům myšlenku o rozšíření fary na venkovskou rezidenci. K přestavbě došlo v letech 1723-1724 snad podle plánu Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Tehdy bylo přistavěno boční západní křídlo, čímž získala ostrovačická fara charakter venkovského rezidenčního zámku. Vždy tam ale většinou pobýval administrátor tamní fary a příslušník řádu starající se o správu majetku. Velká oprava rezidence byla provedena v roce 1849.
Budova je i dnes majetkem římskokatolické církve, ale již bez návaznosti na rajhradský klášter. Slouží jako fara. Je to dvoukřídlá patrová budova krytá valbovou střechou. Původní křídlo s hlavním vstupem je obráceno k jihozápadu. Nad vchodem s kamenným ostěním je nika, dnes už prázdná.