Dvorce

Otázkou ovšem je, kde se příkop nacházel a zda vůbec konec výběžku vyděloval. Vhledem k tomu, že jihozápadní úžlabina podél sídla pokračuje nepřerušeně podél boku výběžku a asi po 60 m se vytrácí volně v terénu, je otázka, kde očekávaný příčný příkop vydělující výběžek tedy mohl být. Druhá úžlabina je naopak dlouhá asi 40 m a je viditelně zakončena v terénu. Ani v jejím břehu není náznak příčného příkopu. Vzhledem k tomu, a k okolní terénní situaci, je docela možné, že úžlabiny, třeba uměle, byly protaženy dál do předpolí, a tak lehce toto předpolí a hospodářské stavení v něm chránily, a ohrazena tak byla jednotně celá tato plocha spolu s výběžkem, na kterém se předpokládá opevněné sídlo a který je přece jen mírně vyvýšený oproti předpolí. Už i označení sídla jako dvorec v historických pramenech naznačuje, že lehce ohrazena mohla být větší plocha a že se nejednalo o opevněný hrádek v pravém slova smyslu. Konec výběžku mohl být vydělen třeba jen dřevenou hradbou. Pravdou je, že konec výběžku viditelně nese stopy zástavby, přibližně 9 x 10 m velkého stavení. Zbyla po něm mírná, ale viditelná prohlubeň, lemovaná nepravidelnými, okolo 40 cm vysokými hrázkami. Na povrchu sice nejsou vidět zbytky zdiva, ovšem pod trávou a ve vývratu stromu je vidět množství kamenů. Vzhledem k velikosti sídla nelze pochybovat o tom, že se jedná o podezdívku dřevěného stavení, které celé kamenné určitě nebylo a nejspíš mělo věžovitou podobu. Stejně tak ohrazení sídla bylo dřevěné. Výběžek z údolí dnes viditelný není. Pokud zde však stálo věžovité stavení, výhled do údolí určitě mělo..