Babice

Poměrně dobře čitelné zbytky hrádku, jehož jméno i účel však stále zůstávají zahaleny tajemstvím, leží na plochém vrchu skalnaté ostrožny vybíhající směrem k Býčí skále, která je odtud přibližně 0.5 km severním směrem. Hrádek je poměrně vzdálený od okolních vesnic, nejblíže má k necelým 2 km jižně vzdáleným Babicím, po nichž má i své dnešní jméno. Místo hrádku je v podstatě ze dvou stran sevřeno žlebem zvaným Vaječník a z druhé strany Křtinským údolím, kterým vede silnice z Adamova do Křtin.

Hrádek zaujal dostatečně plochý konec ostrožny, který je dvoudílný a je víc než pravděpodobné, že při stavbě byly využity oba tyto díly. Přední má rozměry přibližně 15 x 40 m, zadní potom asi 20 x 7 m a je oproti přednímu o něco málo nižší. Patrně byly od sebe odděleny mělkým příkopem ve zúženém krčku mezi nimi, dnes se dá určit, že byl široký asi 8 m. Zadní díl nenese žádné stopy po zástavbě, přesto se v severním konci rýsuje velmi nepatrný pravoúhlý náznak prohlubně, o jedné rozeznatelné straně asi 10 m. Na severním okraji tohoto dílu je sotva znatelná hrázka z kamenů, snad patřící k původnímu ohrazení. Další viditelný pruh kamenů tvořících hrázku je vidět na menším terénním stupni několik metrů pod krčkem dělícím oba díly, a to na severovýchodě.

První díl je naopak velmi dobře čitelný. V jeho čele stálo věžovité stavení, o rozměrech asi 5 x 4 m. Z něj se dodnes zachoval velmi výrazný reliéf, který tvoří převážně rozesuté kamenné zdivo, stejně jako ostatní zástavba zděné pravděpodobně s použitím hliněného pojiva. Jihozápadně od něj je patrná rohová část ohrady, pod níž se rýsuje hrazený přihrádek, kterým vedla přístupová cesta. Ta do hrádku vstupovala pravděpodobně až téměř v polovině prvního dílu, na jeho jihozápadním straně. Bránu chránila druhá věžovitá stavba, stojící nad ní, o rozměrech asi 6 x 6 m. Stejně jako první se dodnes zachovala v opravdu velmi výrazném reliéfu. Hradba, ve které byla prolomena brána zároveň dělila přední díl na dva. Součástí této hradby byla již zmiňovaná druhá věžovitá stavba. Na její severovýchodní straně tato hradba viditelně pokračuje, dnes výrazným reliéfem. V místech pod pomyslnou bránou je také vidět znatelný líc hrazení, dokonce z obou stran, což dovoluje určit jeho šířku na 1 m. Nepatrné pozůstatky hrazení jsou pak ještě patrné na jihozápadní straně prvního dílu. Z další zástavby, pokud byla, nejsou dnes bez výzkumu žádné viditelné pozůstatky. Dá se předpokládat, že mohla být i výhradně dřevěná. Souhrnem lze tedy říct, že hrádek byl trojdílný, tvořený zadním menším a předním dílem, rozděleným hradbou na dva.

Samotné místo je hrádku je potom velmi dobře chráněno ze tří stran, především na té severovýchodní spadá skalnatý sráz až do Křtinského údolí. Podobně je tomu na klesající severozápadní straně. Ta jihozápadní je chráněna ne příliš širokým žlebem Vaječník, jímž stoupá dnešní cesta. Z této strany byla také veden původní přístup do hrádku, dodnes proto svědčí znatelná široká terasa po úbočí nad dnešní cestou.

Pouze jihovýchodní strana byla ohrožena ještě několik metrů stoupajícím a rozšiřujícím se terénem. O něj byl hrádek oddělen dá se říct dvojící příkopů s mezilehlým valem, přičemž ten první byl valem po obou stranách uzavřen a byl široký asi 10 m. Ten druhý, uprostřed přerušený úzkým náspem (snad novodobým?) byl znatelně hlubší a po obou stranách se rýsuje jeho možné uzavření, podobně jako u prvního příkopu, ovšem ne tak výrazné. V jihozápadním konci příkopu je výrazná okrouhlá prohlubeň. Zda jde (podle charakteru okrajů) o amatérský výkop není jisté, mohlo jít stejně tak o původní o zdroj vody pro obyvatele hrádku.