Lečenec

Terénní pozůstatky malého hrádku leží na severovýchodním konci skalnatého hřebene, asi 500 m západně od Skalního mlýna v Moravském krasu.

Místo bylo znovu objeveno teprve před dvaceti lety. Přesto, že leží jen kousek od známého východiska se záchytným parkovištěm po značených cestách v Moravském krasu, veřejnosti příliš známé není a značené i neznačené cesty ho míjí.

Jak už bylo řečeno, hrádek zaujal konec poměrně úzkého a směrem ven mírně vypouklého hřebene. Měl jednoduché utváření, tvořilo ho jádro přibližně vejčitého tvaru, se severní téměř rovnou stranou. Mělo rozměry asi 30 x 15 m a je znatelně svažité směrem k jihu. Na jeho povrchu je dosud podle několika ležících a částečně zapušťených kamenů přibližně vidět rozsah podezdívky nejspíše věžovitého stavení v čele dispozice, které mělo patrně dřevěnou podobu. V jejím jihozápadním rohu dokonce dosud několik kamenů tvoří viditelný líc, ovšem bez znatelného pojiva. Dá se proto uvažovat, že byly kladeny nasucho, případně ne příliš kvalitní hliněné pojivo vyplavila časem voda. Jiné stopy po objektech nejsou na povrchu znatelné. Snad jen v severovýchodním koutu se rýsuje hranaté utváření terénu, snad tu stála drobná strážní stavba, s výhledem na cestu v Punkevním údolí.

Místo hrádku má vzhledem k okolí poměrně výhodnou polohu. Ze tří stran ho chránily prudké skalnaté srázy, jen od té západní až jihozápadní bylo ohroženo pokračujícím, i když krátkým hřebenem. Proto hrádek od něj oddělila dvojice příkopů, asi 5 – 6 m širokých, s mezilehlým valem. Dnes mají hloubku přibližně okolo 1,5 m, a to i díky tomu, že byly částečně vysekané ve skále, což byla práce jistě náročná. Příkopy přerušují nejen hřeben, ale sbíhají okolo jádra směrem k jihu, kde se postupně vytrácí ve svahu. Vnější val za druhým příkopem je dosud ve svahu velmi dobře znatelný.

Podobné řešení dvojice příkopů, s přitesanou skálou mezi nimi, najdeme i na blízkém Blanseku, a to před jeho jádrem. I když na Blanseku jde samozřejmě při porovnání obou míst o mnohem větší rozměry, i vzhledem k rozdílné velikosti dispozic. I tak jde o podobnost jistě zajímavou. Stejně tak je možné, že přístupová cesta vedla opět podobně jako na Blanseku, po úbočí a brána byla situovaná v boční, zádní části jádra. Vzhledem k tomu, že v čele Lečence stála popisovaná stavba, je vedení cesty po severním úbočí docela možné. Místo by tu bylo, dodnes se zde rýsuje nepravidelný terénní stupeň, i když poměrně svažitý. Hovoří proto i severní strana jádra, kterou tvoří přitesaná skála v úrovní terénu. Ta je asi ve dvou třetinách mělce, ale znatelně přerušena a vstupní brána se v těchto místech přímo nabízí. Potvrzeno to ovšem není a je tak proto možné, že vstup byl v čele a chránila ho zmiňovaná věžovitá stavba. Ale bylo to podle mého názoru řešení méně vhodné, právě oproti řešení prvně popisovanému.

Podle charakteru sídla se dá předpokládat, že jeho ohrazení mělo dřevěnou podobu. To bylo zakotvené pravděpodobně v terasních zídkách, případně v jednodušším provedení přímo v podloží.