Nemocnice, bývalé sanatorium v Tišnově
© Pavel Vítek 05/2018
Jedná se o objekt nepravidelného tvaru na přibližném půdorysu písmene U. Jeho forma je složena z celkem tří, proporčně odlišně koncipovaných a vzájemně propojených traktů. Základ jižního křídla tvoří masivní kamenný sokl, přecházející v nárožích do úrovně prvního patra, kde je zakončen průběžnou kordonovou římsou završenou stříškou krytou bobrovkou. Hmotu zdiva prolamují v prvním patře půlkruhová okna přecházející i do představené přízemní obdélné části na jižní straně. Masivní okenní šambrány lemují pravoúhlá okna ve druhém patře a ve třetím patře jsou zasazena do líce fasády. Valbová střecha navazuje na výrazně vyloženou korunní římsu. Západní křídlo navazuje na jižní v jeho ose, na vnitřní straně pak před napojením severního křídla odskokem ustupuje. Obdobně šířkově dimenzované severní křídlo navazuje na západní v mírném odskoku i na vnější straně. Na východní straně se k tomuto křídlu posléze přimyká pravoúhlá hmota pozdější… číst dále
První dochovaná písemná zmínka o Tišnově pochází z roku 1223. Soubor nemocničních budov byl postaven koncem 19. století. Vystavěl jej jako sanatorium a vodoléčebný ústav MUDr. František Kuthan. Stavba probíhala podle plánů arch. Karla Huga Kepky. O její kolaudaci bylo zažádáno v roce 1899 a o rok později byla pro uvedený provoz udělena koncese. Roku 1900 bylo sanatorium vysvěceno brněnským biskupem Františkem Bauerem. V průběhu let byla realizována v areálu sanatoria a nemocnice velká řada stavebních akcí, např. výstavba vzdušných lázní v roce 1907, na jižní straně v roce 1913 přístavba verandy a další. V letech 1929–1930 byla realizována přístavba čtvrtého, východního křídla podle projektu architekta Miloslava Kopřivy. Pod projektem přístavby oddělení vodoléčby, leháren mužů, žen a dalších procedur je v roce 1939 podepsán Ing. arch. Oskar Pořízka. Roku 1968 došlo ke generální opravě objektu celé nemocnice.… číst dále
|
Přihlášení |
