
Ves Rájec, která je již r. 1131 doložena jako majetek olomouckého biskupství, byla od středověku významným panským sídlem se dvěma tvrzemi, které v závěru 18. století vystřídal honosný, pozdně barokní zámek. V r. 1960 se Rájec nad Svitavou spojil se západněji ležící vsí Jestřebí a tak vzniklo nynější město zvané Rájec-Jestřebí. Křižují se tu dvě silnice II. třídy č. 374 a 377, které vedou od Boskovic do Blanska a od Tišnova do Sloupu v Moravském krasu. Rájec-Jestřebí má nádraží na hlavní trati 260, která spojuje Českou Třebovou a Brno. Od něj vede žlutá turistická značka k zámku, centrum Rájce s náměstím a kostelem Všech svatých však míjí.
století nahrazena gotickým kostelem, věž byla k němu přistavěna až v roce 1574. Barokní podobu dostal kostel v roce 1699, zasloužil se o ni tehdejší majitel rájeckého panství hrabě Jan Kristián z Rogendorfu. I když byl Rájec původně samostatnou farností, po bitvě na Bílé hoře zdejší fara zůstala neobsazena, kostel se stal pouze filiálním a spadal pod farnost nedaleké Doubravice nad Svitavou. Fara zde byla obnovena až v roce 1873. Na přelomu 20. a 21. století prošel kostel několika opravami, při rekonstrukci věže v roce 1996 byly v báni objeveny dokumenty z roku 1886. V roce 1998 byly v presbytáři odhaleny fresky z 15. století, většina z nich ale ještě čeká na další odborný průzkum. Zatím poslední renovace proběhla v roce 2010, kdy byla vyměněna střecha. Kostel je dnes barokní jednolodní stavbou s boční věží, hlavní oltář je zasvěcen sv. Václavu. Z dochovaných sepulkrálních památek v interiéru kostela stojí za zmínku náhrobek Kateřiny Drnovské z Drnovic, provdané z Heissensteinu (†1621), který je u nás výjimečný zobrazením ženy v ležící poloze. Většina náhrobků spřízněných šlechtických rodin i rájeckých panských úředníků vzala za své v roce 1873, kdy po obnovení fary došlo k zásadní renovaci kostela a zrušení starého hřbitova. Zbytek náhrobků rodu Drnovských byl v roce 1969 přemístěn na jižní fasádu kostela a odtud pak v roce 2001 do zámecké kaple. Prostor mezi kostelem a farou doplňuje socha archanděla Rafaela (1749) a kříž postavený nákladem místních obyvatel (1902). Nad vchodem do kostela je umístěn erb hraběte Jana Kristiána z Rogendorfu a jeho manželky Reginy z Kolovrat, kteří koncem 17. století stáli u zrodu současné barokní podoby chrámu. Interiér kostela je běžně k nahlédnutí přes uzavřenou mříž, bohoslužby se zde konají v pondělí a ve středu podvečer, dále pak každou neděli v 8.00 hodin. Kostel bývá často využíván také pro nejrůznější kulturní akce, zvláště koncerty vážné hudby..