
Naše funkcionalistická perla v Brně, právem zapsaná mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO, neobeznámeného kolemjdoucího příliš nezaujme. Z ulice se nabízí pohled pouze na severovýchodní část vily, tedy na kompaktní zdi a dlážděnou terasu, zatímco ona mnohem zajímavější západní část domu, neobvyklá především dlouhou prosklenu stěnou, je situována do zahrady a tudíž zůstává zvědavým očím skryta.
Z ulice Černopolní se vstupuje do třetího patra. Terasa pokračuje i na jihozápadní straně budovy, kde architekt Ludwig Mies van der Rohe umístil mimo jiné i dětské hřiště. V tomto patře jsou umístěny ložnice - pro každého (včetně manželského páru textilních magnátů Tugendhatových) se počítalo s jednou samostatnou místností.
Druhé podlaží kromě kuchyně nabízí i velmi netradičně vyřešený obývací prostor, pouhými úseky stěn z netradičních materiálů (vzácné dřeviny, pláty tenkého onyxu) oddělené jednotlivé zákoutí - knihovnu, místa k posezení či např. kulatý jídelní stůl. Prosklené jihovýchodní stěny ukrývají malý prostor na bázi skleníku s ideálními podmínkami pro nejrůznější flóru. Onyxová stěna mění barvy závisle na tom, jaké na ní dopadá světlo a neustále tak podbarvuje atmosféru místnosti. Ta se může během pár vteřin proměnit v zastřešenou venkovní verandu - obrovské bloky oken kolem místnosti jdou totiž snadno zasouvat do spodního podlaží.
V nejspodnějším patře je umístěno technické zázemí.
Vila Tugendhat je precizním dílem (do posledního detailu jsou propracovány veškeré detaily) vsazeným do krásného místa - jihozápadní svah, obzor tvoří hrad Špilberk a vrch Petrov. Tomu odpovídala i cena, za kterou byla vystavěna. Včetně interiérů stála 6 miliónů prvorepublikových korun, což je vskutku neuvěřitelná částka - v tehdejší době nebyl problém postavit dům do sta tisíc.
2. nadzemní podlaží: hlavní obytný prostor, přípravna, kuchyň, zahrada (dle povětrnostních podmínek). TECHNICKÝ OKRUH (90 min) - obytné prostory a technické zázemí vily: rozšíření prohlídkového okruhu STANDART o technické zázemí vily - strojovna vzduchotechniky, kotelna, strojovna pro elektrické spouštění oken, prádelna, fotokomora, trezor na kožichy. Vstupenky se rezervují na http://rezervace.spilberk.cz.
Tugendhatovi zde žili do r. 1938, kdy emigrovali (židovský původ). R. 1939 zabralo vilu gestapo a r. 1942 se stala majetkem Německé říše. Ve 40. letech, kdy zde měl kancelář a byt W. Messerschmitt, ředitel Klöcknerwerke v Brně, byly ve vile provedeny radikální stavební úpravy (vyzděna stěna z mléčného skla do ulice a průchod na horní terasu, vestavěny příčky atp.). Po osvobození Brna sovětskou armádou r. 1945 vilu zabrali ruští vojáci. Ze společenské místnosti udělali stáj pro koně, nábytek použili jako topivo. Skleněné tabule byly rozbity následkem tlakových vln při bombardování, téměř všechno zařízení vč. technického vybavení bylo rozkradeno nebo zničeno. V období od srpna 1945 do června 1950 ve vile sídlila soukromá taneční škola profesorky brněnské konzervatoře Karly Hladké. V říjnu r. 1950 byla vila převedena do majetku státu. Bylo zde zřízeno rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře, které bylo součástí nedaleké dětské nemocnice, to zde bylo do konce 70. let. R. 1963 byla vila zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek. Brněnský architekt František Kalivoda velmi usiloval o obnovu vily. Navázal korespondenci s Gretou Tugendhat, žijící ve Švýcarsku. Ta r. 1967 navštívila vilu (stavem domu, na kterém bylo provedeno mnoho stavebních úprav, byla zděšena). V l. 1968-69 proběhla v Brně výstava děl arch. L. Mies van der Rohe, na které Greta Tugendhat vystoupila s přednáškou o stavbě, stavebním řešení a technickém vybavení vily. Na výstavu přijel i vnuk architekta Ludwiga Mies van der Rohe, který se nemohl dostavit, a byla připravena spolupráce při obnově vily s Miesovým ateliérem v Chicagu. Po okupaci Československa r. 1968 se bohužel situace zásadně změnila a vila nebyla obnovena. Plány na rekonstrukci definitivně pohřbila smrt všech hlavních aktérů, kteří zemřeli krátce po sobě – Ludwig Mies van der Rohe (†1969), Greta Tugendhat (†1970), František Kalivoda (†1971). R. 1980 přešla vila z majetku státu do majetku města Brna. V l. 1981 – 1985 byla provedena rekonstrukce vily. Projekt vypracoval Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů Brno, projekční tým architektů vedl ing. arch. Kamil Fuchs, CSc. Smyslem rekonstrukce bylo uvést vilu do dobrého stavu a zachránit ji pro budoucnost (zadání znělo: dům bude sloužit k reprezentaci města a k občasnému ubytování hostů. Veřejnost byla vyloučena). Jako jediný zdroj informací sloužily projektantům archivní plány a fotografie ze sbírek Muzea města Brna. Stavebněhistorický průzkum vily nebo jiné průzkumy nebyly provedeny. Bohužel již v předstihu bez projektové přípravy bylo investorem (odbor vnitřních věcí Národního výboru města Brna) provedeno dílčí odstrojení stavby, při kterém byly zničeny některé původní prvky. Během stavebních prací investor často zastavil projekt a vyžadoval náhradní řešení. Roku 1992 zde V. Klaus a V. Mečiar podepisovali dokumenty o rozdělení Československa. V roce 1994 vila přešla do vlastnictví Muzea města Brna. Až r. 2001 zpracoval tým odborníků pod vedením Karla Ksandra stavebněhistorický průzkum vily. V letech 2003–2005 byly provedeny restaurátorské průzkumy, které vedl prof. Ivo Hammer (manžel nejmladší dcery stavebníků vily, prof. Daniely Hammer-Tugendhat). 16. prosince 2001 byla vila zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V l. 2010 - 2012 byla provedena celková rekonstrukce vily, po které byla otevřena v březnu r. 2012.