Vila Tugendhat

Naše funkcionalistická perla v Brně, právem zapsaná mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO, neobeznámeného kolemjdoucího příliš nezaujme. Z ulice se nabízí pohled pouze na severovýchodní část vily, tedy na kompaktní zdi a dlážděnou terasu, zatímco ona mnohem zajímavější západní část domu, neobvyklá především dlouhou prosklenu stěnou, je situována do zahrady a tudíž zůstává zvědavým očím skryta. Z ulice Černopolní se vstupuje do třetího patra. Terasa pokračuje i na jihozápadní straně budovy, kde architekt Ludwig Mies van der Rohe umístil mimo jiné i dětské hřiště. V tomto patře jsou umístěny ložnice - pro každého (včetně manželského páru textilních magnátů Tugendhatových) se počítalo s jednou samostatnou místností. Druhé podlaží kromě kuchyně nabízí i velmi netradičně vyřešený obývací prostor, pouhými úseky stěn z netradičních materiálů (vzácné dřeviny, pláty tenkého onyxu) oddělené jednotlivé zákoutí - knihovnu, místa k posezení či např. kulatý jídelní stůl. Prosklené jihovýchodní stěny ukrývají malý prostor na bázi skleníku s ideálními podmínkami pro nejrůznější flóru. Onyxová stěna mění barvy závisle na tom, jaké na ní dopadá světlo a neustále tak podbarvuje atmosféru místnosti. Ta se může během pár vteřin proměnit v zastřešenou venkovní verandu - obrovské bloky oken kolem místnosti jdou totiž snadno zasouvat do spodního podlaží. V nejspodnějším patře je umístěno technické zázemí. Vila Tugendhat je precizním dílem (do posledního detailu jsou propracovány veškeré detaily) vsazeným do krásného místa - jihozápadní svah, obzor tvoří hrad Špilberk a vrch Petrov. Tomu odpovídala i cena, za kterou byla vystavěna. Včetně interiérů stála 6 miliónů prvorepublikových korun, což je vskutku neuvěřitelná částka - v tehdejší době nebyl problém postavit dům do sta tisíc.