Omice

V listině se mluví o Omicích s vinicí a také o blízkých Tetčicích, také s vinicí. Místo tvrze bychom dnes pouhým okem hledali těžko. Pro toho, kdo neví kde ji hledat je nemožné její nepatrné náznaky objevit. Ty se ukrývají v pozdější zástavbě rodinných domků, jihozápadně od kostela sv. Jakuba Většího. Pokud bychom chtěli podobu tvrziště vymezit blíže, musíme vycházet z utváření dnešní zástavby, okolního terénu a nepatrných náznaků terénních pozůstatků. Z nich můžeme předpokládat její jednoduchou podobu, pro svoji dobu typický centrální pahorek s příkopem a valem kolem něj. Vzhledem k zástavbě a vedení hlavní i boční silnice se můžeme s jistou dávkou pravděpodobnosti přiklánět spíše ke čtvercovému půdorysu se zaoblenými rohy, případně snad pětiúhelníku, neboť severozápadní zástavba domků částečně respektuje kruhovou výseč. Poloha tvrze nebyla nějak výhodná. Sama obec Omice leží na kopci, prakticky ze všech stran obklopena stráněmi. Tvrz nezaujala nejvyšší místo plochého vrcholu, ale spíš jeho okraj, který se následně prudce svažuje směrem do údolí vedoucímu do Tetčic. Mimochodem dnes je toto údolí (vedoucí prakticky od nedalekých Radostic až do Tetčic) porostlé lučními a vlhkomilnými rostlinami a místy zemědělsky využíváno. Vlhkomilné rostliny tu nejsou náhodou, neboť už od středověku tu byly zakládány rybníky, a to především za Hechta z Rosic, tedy počátkem15.století. Samotnou plochu tvrze vymezuje z jihovýchodní strany hlavní silnice Brněnská, z jihozápadní strany ulice Nádavek, severozápadní část dnes kopíruje část domu čp. 41 a konečně poslední, severovýchodní stranu vymezuje částečně oplocení kostela a od severní strany dům čp. 85. Terén v okolí tvrziště tak na jihu prudce klesal, mírněji pak na západě. Východní stranu tvořila mírná šikmá plošina svažující se šikmo podél tvrziště a na sever terén mírně stoupal. Tak je tomu dnes. Ale dá se odvodit, že v době existence tvrze bylo její jádro zřejmě o pár metrů výš a terén na severu je jistě zvýšen novodobou zástavbou. Pokud chceme dnes najít nějaké prokazatelné terénní zbytky tvrze, je možně je hledat v asi 1 m vysokém terénním schodu podél hlavní silnice Brněnská, který může být pozůstatkem vnější stěny okružního valu. Znamenalo by to, že současná silnice tak nevede původním příkopem, ale kolem něj. Boční ulice, zvaná Nádavky, pak zřejmě v napojení na ulici Brněnskou val přerušila a vede obrazně po jeho vrcholu, neboť přímo pod ní už se terén ostře svažuje, což je vidět v přilehlé zahradě. Příkop je zcela zahrnutý a bez jakýkoliv náznaků. Centrální pahorek je srovnán a zastavěný novodobou zástavbou. Jediným jeho pozůstatkem může být krátký svah pod domem čp. 85. Jestli však vznikl až při jeho stavbě, je otázkou. Že stála tvrz právě zde potvrzují nálezy při občasných výkopech v minulosti. Došlo k odkopání zdí okolo 1 m silných. Z terénní situace, jak se jeví dnes – a pokud budeme předpokládat jednoduchou podobu tvrze jak je uvedeno výše – dají se její celkové rozměry odhadnout na cca 45 m v průměru, z toho jádro mohlo mít rozměry nejvíce 20 m v průměru a na příkopy tak zůstává šířka okolo 13 m. Všechny otazníky může potvrdit nebo vyvrátit budoucí výzkum, který je však s ohledem na zástavbu rodinných domků téměř nemožný a lze spoléhat především na dokumentování příležitostných výkopů dnešních majitelů.

Už v roce 1327 Alžběta (vdova po Václavovi II.) Omice Oldřichovi splatila a král Jan je věnoval spolu s blízkými (a dnes zaniklými) Bukovany klášteru na Starém Brně. Ovšem markrabě Karel už v roce 1334 opět potvrdil držbu Oldřichovu rodu, neboť ten měl o výnosné zboží neustále zájem a využil nástup Karla k moci. Koncem století se pak k majetku dostává Vok z Holštejna. Válek na přelomu 14. a 15.století využil Jošt Hecht z Rosic a zmocnil se Omic a Bukovan. To bylo v roce 1402. O deset let později Václav IV. Hechtovi za služby umožnil Omice a Bukovany vyplatit. V roce 1353 získal Omice a Bukovany Přemek Těšínský s manželkou Magdalenou. Přešly na ně totiž všechny statky rosického panství, neboť poslední z Hechtů zemřel bez dědice. Přemek byl Václavův příbuzný, což mnohé naznačuje. Roku 1464 začal spor o Omice mezi klášterem na Starém Brně proti Přemkovi, že drží ves spolu s Bukovany neoprávněně. Spor však klášter prohrál, neboť podle tehdejšího práva přešly statky jako odúmrť panovníkovi a ten je po právu udělil Přemkovi. Už ve stejném roce, 1464 se majitelem Omic stává Hynek z Bukvic a Rosic, jehož manželkou byla Eliška z Ojnic. V této době se naposledy jmenuje tvrz, která pravděpodobně zanikla v česko-uherských válkách. Roku 1493 obdržel dědičně majetek Znata z Kunvic a Omice se stávají definitivně součástí rosického panství.