Kožušany

Tomu patřily až do roku 1782. Klášteru však vždy nepatřila celá obec, neboť již ve 14. stol. zde stával dvůr, který patřil šlechtickému rodu. Ten se i po Kožušanech psal. Při prodeji olomouckému měšťanovi Peškovi se jistá Kunka z Kožušan v roce 1378 zmiňuje i o tvrzi u tohoto dvora. Roku 1399 klášter získává i tento majetek. Kde však dvůr a tvrz stávaly, není přesně známo. Po zrušení kláštera po roce 1782 byl majetek spravován Klášterním fondem. Tehdy došlo k rozparcelování a vzniku nových usedlostí. V letech 1825–27 získává část bývalého panství jistý Filip Ludvík ze slezské rodové větve původního belgického rodu. Jednu z částí získává též majetný měšťan z Olomouce Josef Koudelka. Právě on si nechal vybudovat v letech 1830–33 na získaném pozemku jednopatrový klasicistní panský dům. Je možné, že při stavbě využil starší stavby. Budova měla hlavní průčelí obrácené k jihu, sedlovou střechu a uvnitř bylo dřevěné schodiště. Okolí budovy mělo zahradnickou úpravu. Domu se začalo říkat zámek a písemně je tak označen od roku 1880. Samotný zadlužený Josef Koudelka však dům prodal již v roce 1839. Majitelé se rychle střídali. Roku 1890 zámek získala dcera barona Adolfa Schmertziga Ylona, provdaná za uherského šlechtice Albrechta Várkonyiho. Šlechtické majitele měl zámek do roku 1914. Toho roku zámek získala rodina Večeřových. Po roce 1945 se z něj stal činžovní dům. V roce 1979 byla zchátralá budova od majitelky převzata státem a stržena. Zámecká zahrada byla změněna v obecní park. Socha Venuše ze zahrady byla přemístěna před dům čp.139. Na místě budovy vznikla silnice a nové domy čp. 151 a 152..