špitál se sochou sv. Barbory

Reliéf na čelní straně vyobrazuje Anděla Strážného odvádějícího duši zemřelého do Nebe, odkud skrze mraky prosvítají paprsky světla Boží přítomnosti. Po stranách se nacházejí reliéfy sv. Anny s malou Pannou Marií a sv. Josefa s Ježíškem. Na římse završující pilíř sedí dvojice andílků. Samotnou světici Johann Sturmer zhotovil podle sochy sv. Barbory na Karlově mostě. Kompozice je však zrcadlově převrácena, aby Barbořina tvář směřovala k přístupové cestě k chrámu a špitálu. Světice je zahalena do nařaseného pláště s hermelínovou kožešinou přes ramena, která kryje bohatě dekorované šaty s velkou pozorností věnovanou výšivkám rostlinných ornamentů. Krk světice obepíná perlový náhrdelník a perly má zapleteny i ve vlasech sepnutých v drdol. Na hlavě má korunu, v ruce má kalich a palmovou ratolest. V kronice se uvádí, že sloup se sochou se před poutníky jdoucími po přístupové cestě vysoko zvedal nad nízkou budovu špitálu. Ten se nacházel někde v místech dnešního soukromého domu a z celého areálu zůstal pouze krátký úsek ohradní zdi..

Arnošt Varadii. Nejstarším údajem o špitálu je příběh, který je kladen do roku 1637. V památkovém katalogu se uvádí, že jediný pozůstatek špitálu je fragment ohradní zdi na východní straně zaniklého areálu, u níž stojí socha sv. Barbory. Tuto sochu nechal někdy před rokem 1715 zhotovit cholinský farář Arnošt Varadii z řádu premonstrátů na Hradisku u Olomouce, což popisuje i farní kronika. Autorem sochy je Johann Sturmer. Podnětem k vztyčení pilíře se sochou sv. Barbory byla zvláštní úcta, jíž se od nemocných dostávalo sv. Barboře a sv. Josefovi jako patronům dobré smrti. Šlo o poutníky přicházející k milostné soše Panny Marie Cholinské a o nemocné ze zdejšího špitálu neboli chudobince. Socha vznikla také jako poděkování, že se Cholině vyhnula vlna morové epidemie. Socha sv. Barbory z maletínského pískovce byla před špitálem vztyčena 25. května 1715. Dne 10. září 1715 byla slavnostně posvěcena hradiským opatem Benediktem Bönischem..