Arcibiskupský kněžský seminář

Michala. Počátkem devatenáctého století bylo v semináři zavedeno vyučování v českém jazyku. Roku 1835 byla v semináři založena česká (slovanská) knihovna. V té době měl seminář svého direktora, superiora a vicesuperiora. V roce 1841 za arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau Beckha byla dokončena přestavba semináře. Roku 1854 byl svěřen seminář ochraně svatého Cyrila a Metoděje a svatého Václava. Ve 20. století za arcibiskupa Leopolda Prečana dosáhl olomoucký seminář největšího počtu bohoslovců, přes 300. V době okupace v letech 1939 - 1945 byl seminář obsazen Němci a bohoslovci bydleli na kapitulním děkanství u Dómu sv. Václava a v kanovnických domech. Po válce byl seminář obnoven, ale v roce 1950 opět uzavřen komunistickým režimem a zrušen. V roce 1968 byl seminář obnoven a ve třech ročnících měl 94 bohoslovců, postupně vysvěcených v letech 1972 – 1974. Nebyl však obnoven v původních objektech, ale bohoslovci bydleli na arcibiskupské rezidenci a kapitulním děkanství u Dómu. V červnu roku 1974 byl opět zrušen. K novému otevření Arcibiskupského kněžského semináře došlo v roce 1990 za arcibiskupa Františka Vaňáka. V roce 1990 nastoupilo do semináře ve všech pěti ročnících 130 diecézních bohoslovců a 52 řeholních. Po celou dobu opětovného provozu kněžského semináře zde žijí a pracují sestry svatého Kříže. V budově semináře v Olomouci sídlí také Teologický konvikt. který je přípravným ročníkem pro vstup do kněžského semináře pro kandidáty z celé ČR. V Olomouci se připravují ke kněžství bohoslovci moravských diecézí, Olomouc, Brno a Ostrava - Opava..

První a druhé poschodí bylo nově přistavěno. A arcibiskup František Saleský kardinál Bauer v roce 1911 rozšířil seminář o další objekt. Největšího počtu bohoslovců dosáhl olomoucký seminář za arcibiskupa Leopolda Prečana, přes 300. Proto byla v roce 1930 přistavěna další budova a o dva roky později vznikla též seminární kaple svatého Cyrila a Metoděje. Takto upravená budova semináře v podstatě přetrvala do současné doby..