Kamenný mlýn

K velkým úpravám došlo roku 1655. Po této opravě měl mlýn šest mlýnských složení, z toho čtyři na mouku, jedno na krupici a další na proso. V roce 1696 bylo strojové zařízení rozšířeno o další složení. V době neúspěšného pruského obležení města roku 1758 mlýn vyhořel. Dne 16. února 1760 přenechalo město zbytky mlýna Janu Jiřímu Friementovi. V té době již probíhala přestavba tereziánské pevnosti. Zbytky mlýna byly rozebrány a přeneseny na druhý břeh dnes již zaniklé „Malé Moravy“, kde se stal součástí linie městských hradeb. Nový mlýn se šesti složeními v roce 1763 převzal Friemelův syn Augustin. Dalším mlynářem byl Jan Lindtner z Dolan, který mlýn v roce 1790 předal Viktoru Lachníkovi. Po jeho smrti roku 1800 převzala mlýn vdova Anna, která ho roku 1801 odstoupila své dceři Kateřině a jejímu muži Engelbertu Pulkertovi. Po nich mlýn užíval Augustin Pulkert, který jej přenechal svému bratru Engelbertu Pulkertovi. V roce 1861 byli jeho uživateli bratři Mořic a Maxmilián Pulkertovi. Dne 28. července 1875 přešlo vlastnické právo na Mořice Passingera a dne 16. února 1882 Mořic přenechal polovinu mlýna k užívání Johannu Passingerovi. Výkon turbíny byl používán pro mletí a pro výrobu elektrického proudu. Dne 22. května 1923 se stali uživateli mlýna Hans a Fritz Passingerovi. Listinou ze dne 15. listopadu 1938 přešla polovina mlýna na Hanuše Passingera a druhá polovina na Elvíru Passingerovou a Bedřicha Passingera. Kupní smlouvou ze dne 25. června 1941 přešlo celé uživatelské právo mlýna na město Olomouc a mlýn převzala společnost Mährische Mühlwerke. Po znárodnění byl mlýn převeden ve prospěch Severomoravských mlýnů a v jeho zastoupení na Severomoravské pekárny a cukrárny. Na přelomu let 1951-1952 byl zrušen mlýnský náhon a na jeho místě prochází tř. Svobody. Dnes je budova bývalého mlýna v soukromém vlastnictví. Nachází se zde restaurace, sklady a správní kanceláře několika olomouckých firem..