Loučany

O obci Loučany je první písemná zpráva v roce 1141, kdy patří olomoucké kapitule. V obci údajně stávala tvrz, o které je pouze jediná zmínka, a to roku 1793. Tehdy ji Schowoyova topografie označuje jako starý zámek. V knize Soupis hradů, letohrádků, paláců, tvrzí a zámků v českých zemích; III.; (1996) je uváděn předpoklad existence tvrze k roku 1269. Přesné místo a historie této tvrze však zatím není známo. Podle všeho však šlo spíše o pevný hospodářský dvorec.

Ve 14. století se staly Loučany významným místem pro rodovou větev z Kunštátu. Ty totiž získal Boček z Líšnice, který byl buď synem Jana z Kunštátu, či jeho neznámého bratra. Boček si vzal Anku z Konice, kdy jí zapsal díl v Loučanech jako její věno a ještě ve stejný rok 1348 získal zbytek vesnice od Vítka z Duban a Loučan. Zemřel však již v roce 1353 a zanechal po sobě šest synů a dvě dcery. Ves Loučany zdědil jeho syn Heralt, který se zde tvrvale usídlil a po Loučanech se začal titulovat. Za ženu si vzal Markétu z Konice, tedy ze stejného rodu jako byla jeho matka, později měl druhou ženu Anežku. V roce 1398 však zadlužené Loučany prodává kartuziánům z Dolan (později z Olomouce). Prodej je uveden v zemských deskách a ve výčtu majetku je uveden dvůr, dva mlýny a půdní fond. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde sídlili pouze na významném hospodářském dvorci. Po smrti Heralta po roce 1418 se nadále tituluje z Loučan jeho syn Smil. Ten v mládí proslul jako významný lapka. Jistě se tak stalo vzhledem k jeho zoufalé finanční situaci. V letech 1405-1419 o tom svědčí mnoho moravských stížných listin. V době markrabských válek držel při Joštovi, což mu přineslo několik významných zástav (např. Obřany, Chvalčov, Chlum). Po jeho smrti asi v roce 1437 zůstaly dcery Eliška a Kateřina.

Kartuziáni si udrželi ves až do roku 1717. Protože zmínka o "starém zámku" pochází z roku 1793, je docela možné, že zde mohla při tehdejším dvorci stávat nějaká starobylá rezidenční budova církevních správců. Roku 1718 získal ves s hospodářským dvorem hrabě a královský hejtman Rudolf Kryštof z Chudobína.