
Téměř tři desítky obcí na Prostějovsku mají dodnes v pomístních názvech zmínku o vinařství. Tato oblast patří k nejsevernější u nás, kde se od středověku pěstovala vinná réva. Dnes jde však o jev téměř mimořádný. Nejinak je tomu ve Smržicích. Horní knihy dokládají, že u Smržic byly vinohrady založeny již kolem roku 1540 a patřívaly plumlovskému panství. Okolí Vlčích dolů tehdy daroval Jan z Pernštejna obyvatelům Smržic a sousedních Držovic. Zmíněná lokalita se totiž nachází mezi zmíněnými starobylými obcemi. Jedná se o jižní svahy nad rovinatým terénem, kde do roku 1925 býval i středověký rybník, napájený potokem Vykličkou. Dnes jsou vzpomínkou na něj snad jen názvy v obci Smržice Na hrázi a Blíšťka. Réva se však pěstovala i v jiných místech v okolí, zvláště pak západně na Velkém Kosíři. Po třicetileté válce byly vinice u Smržic zpustlé. Časem byly zrušeny a nahrazeny ovocnými sady. Dnes celé okolí Vlčích dolů tyto činnosti z minulosti vůbec nepřipomíná. Zbyl jen pomístní název Vinohrady a terénní nerovnosti na jižních svazích. Plánované zemědělství za roky udělalo své. Na východní části Vlčích dolů se nacházejí pozůstatky menší pískovny a menší chatová osada.
Stará horní kniha, kde byly prováděny všechny vinohradské zápisy, shořela roku 1797 při požáru Smržic. Nahrazena byla o rok později knihou novou – „Artykulové práv horenských hory Smržické“, která byla zrušena Sdružením smržických vinařů v roce 1912. Nejvyšším správcem býval horný, který dohlížel na práci a celý vinohrad. Zvláštní název "horný" pochází od toho, že se víno pěstovalo na hornatém terénu, odtud pochází i název "horenské právo".