Dolany - kostel sv. Matouše
© Ivo Rozehnal, 08/2012
Orientovaná podélná jednolodní stavba s mírně odsazeným, půlkruhově zakončeným presbytářem. K presbytáři jsou z boku přistavěny sakristie a kaple s oratořemi v patře. Ze západního průčelí vystupuje hranolová věž se zkosenými hranami. Do kostela se vstupuje podvěžím, nad portálem s polosloupy po stranách je nika se dvěma putty (počátek 18. století), pocházející snad z původního kostela. Podobné sousoší je i nad jižním portálem, severní portál je jednoduchý s piniovými šiškami.
Fasáda je členěna pilastry (na lodi zdvojenými) s římsovými hlavicemi a čabrakovým motivem, které nesou podstřešní kladí, okna jsou vysoká, segmentově zaklenutá (kaple a sakristie s okny obdélníkovými).
Presbytář i loď zaklenují pruské klenby mezi pasy, s přízedními polopilířemi završenými kladím, loď má v západní části hudební kruchtu. Boční kaple u presbytáře a sakristie jsou zaklenuty klášterními klenbami s výsečemi.
Zařízení je převážně barokní, částečně pocházející ze zrušených olomouckých kostelů.
K původnímu vybavení kostela patří rokokový hlavní oltář s mramorovým sloupovým retabulem, s obrazem Povolání sv. Matouše za apoštola od Josefa Korompaye, zdobený na římse sochami evangelistů, které vytvořil Jan Michael Scherhauf (také reliéfy Obětování Izáka a Starozákonní zápalná oběť). V nástavci sochy Sv. Cyrila a Metoděje a sousoší Malé Kalvárie (19. století).
V lodi je dvojice protějškových retabulových oltářů z konce 17. století s obrazy Kristus zakládá církev a Panna Marie útočiště hříšníků, oba připisované malíři Antonovi Martinu Lublinskému, v nástavcích s obrazy Boha Otce a sv. Alfonse Liguoriho od Julia Mathausera z roku 1886. Oltáře sem byly přemístěny patrně z kostela olomouckých kartuziánů, z doby umístění oltářů v Dolanech pochází jejich dodatečná sochařská výzdoba, vytvořená v dílně ovlivněné J. M. Scherhaufem.
Další boční retabulový oltář zdobí obraz Nanebevzetí Panny Marie od Felixe Iva Leichera ze 70. let 18. století, oltář ozdoben sochami andělů a Boha Otce ze sochařské dílny ovlivněné J. A. Heinzem (oltář pochází patrně z olomouckého kostela sv. Mořice).
Boční retabulový oltář sv. Kříže zdobí obraz Povýšení sv. Kříže s kartuziánskými mnichy (oltář pochází patrně z kaple sv. Kříže, zbořené r. 1800).
Kazatelnu se sochou sv. Pavla na vrcholu stříšky vytvořil J. M. Scherhauf. Kostelní lavice jsou vyřezávané (rostlinné motivy) nebo zdobené páskovou intarzií, pocházejí z 1. poloviny 18. století. Varhanní skříň pochází z počátku 19. století, zdobená akantovým motivem a andílky.
Ve věži je zvon z roku 1497 s reliéfem Panny Marie a sv. Barbory, dále zvon z roku 1618 s reliéfy Panny Marie a sv. Matouše a malý zvon v sanktusníku z roku 1780 s reliéfy sv. Jakuba a Maří Magdaleny. Ve věžní lucerně jsou hodinové cimbály – větší s reliéfem kartuziána z r. 1545 a menší z r. 1701.
Kostel obklopují sochy svatých z 18. století, také zdobí schodiště k západnímu vchodu (dvojice řádových světců). Řada soch je dílem Ondřeje Zahnera (sv. Antonín poustevník, sv. Libor) nebo pochází z jeho olomoucké dílny – sv. Florián (dat. 1729).
Barokní kostel sv. Matouše v Dolanech u Olomouce pochází z roku 1779, o čemž vypovídá i pamětní deska umístěná v závěru kněžiště. ...Zdejší kostel je jednolodní podélná stavba, půlkruhově ukončená. Nad vstupem ční věž s hodinami. Samotný vstupní portál pravděpodobně pochází z původního kostela, který zde stával (patronát doložen 1379; farní kostel zmiňován r. 1480). Na místě pův. kostela byl v letech 1779–1785 postaven kostel nový, jehož autorem je stavitel Václav Benda. Kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1801. Fara před kostelem pochází ze sedmdesátých let 18. století, přestavěna v l. 1834–1836. Kostelní komplex zdobí sochy světců z 18. století. Vnitřní vybavení kostela je převážně barokní, částečně pochází ze zrušených olomouckých kostelů a zahrnuje cenná díla umělců známých jmen – sochaře Jan Michaela Scherhaufa, malířů Josefa Korompaye, Felixe Ivo Leichera, Antonína Martina Lublinského a Julia Mathausera..
