kostel sv. Matouše

Orientovaná podélná jednolodní stavba s mírně odsazeným, půlkruhově zakončeným presbytářem. K presbytáři jsou z boku přistavěny sakristie a kaple s oratořemi v patře. Ze západního průčelí vystupuje hranolová věž se zkosenými hranami. Do kostela se vstupuje podvěžím, nad portálem s polosloupy po stranách je nika se dvěma putty (počátek 18. století), pocházející snad z původního kostela. Podobné sousoší je i nad jižním portálem, severní portál je jednoduchý s piniovými šiškami. Fasáda je členěna pilastry (na lodi zdvojenými) s římsovými hlavicemi a čabrakovým motivem, které nesou podstřešní kladí, okna jsou vysoká, segmentově zaklenutá (kaple a sakristie s okny obdélníkovými). Presbytář i loď zaklenují pruské klenby mezi pasy, s přízedními polopilířemi završenými kladím, loď má v západní části hudební kruchtu. Boční kaple u presbytáře a sakristie jsou zaklenuty klášterními klenbami s výsečemi. Zařízení je převážně barokní, částečně pocházející ze zrušených olomouckých kostelů. K původnímu vybavení kostela patří rokokový hlavní oltář s mramorovým sloupovým retabulem, s obrazem Povolání sv. Matouše za apoštola od Josefa Korompaye, zdobený na římse sochami evangelistů, které vytvořil Jan Michael Scherhauf (také reliéfy Obětování Izáka a Starozákonní zápalná oběť). V nástavci sochy Sv. Cyrila a Metoděje a sousoší Malé Kalvárie (19. století). V lodi je dvojice protějškových retabulových oltářů z konce 17. století s obrazy Kristus zakládá církev a Panna Marie útočiště hříšníků, oba připisované malíři Antonovi Martinu Lublinskému, v nástavcích s obrazy Boha Otce a sv. Alfonse Liguoriho od Julia Mathausera z roku 1886. Oltáře sem byly přemístěny patrně z kostela olomouckých kartuziánů, z doby umístění oltářů v Dolanech pochází jejich dodatečná sochařská výzdoba, vytvořená v dílně…  číst dále