fort XIII

Uvnitř val, který obklopuje pevnost, a v něm byly kasematy a jeho vnější armovaná zeď tvořila eskarpu, což je stěna obvodového příkopu obrácená k nepříteli. V eskarpě umístěny pěchotní střílny. V části kontreskarpy, což je stěna odvrácená od nepřítele se nacházela střelecká galerie s pěchotními střílnami. Nad celou kontreskarpou byl navršen zemní val, aby kryl zděné části fortu a chránil je před přímou palbou nepřítele. Do pevnosti se vstupovalo neogotickou vjezdovou branou s padacím mostem. Brána byla umístěna v šíjové hradební zdi. Fort XIII nebyl ani v roce 1866 ani později vystaven útoku nepřítele. Pevnost sloužila v dalších desetiletích jako kasárenský objekt, muniční sklad, dělostřelecká laboratoř, dokonce i k internaci vězňů. V závěru druhé světové války byla vybudována německou armádou na vnějším valu pevnosti postavení pro protitankový kanón. V květnu 1945 popravili fašisté v tomto objektu 17 vlastenců. Objekt je v soukromém vlastnictví, v současné době prochází náročnou rekonstrukcí s cílem uvést vše co nejvíce do původního stavu. Uvnitř kasemat se připravuje instalace muzea, seznamující hlavně s Fortem XIII, ale i s dalšími olomouckými pevnostními objekty. Návštěvníci zde mimo samotný fort uvidí i těžké kusy soudobé vojenské techniky, protiletadlové kanony, obrněné vojenské transportéry nebo i tank.

V létě 1851 došlo k uklidnění mezinárodněpolitické situace a na fortu XIII se rozběhly zednické práce. Do konce roku 1853 byla pevnost po stavební stránce dokončena. Dodělávky v interiéru a terénní úpravy byly ukončeny roku 1854. Tehdy byl fort také vybaven telegrafem. Celkové náklady na výstavbu fortu XIII dosáhly 272 000 zlatých. Kasematy uvnitř pevnosti sloužily především k ubytovacím účelům a k umístění děl. Další děla se nacházela na reduitu a na mohutném obvodovém zemním valu. V době vojenského nebezpečí byla pevnost osazena 26 děly a sloužilo zde 410 mužů. Za normálního stavu zde sloužilo 90 vojáků..