Socha sv. Norberta stojící v polích západně od Tážal v okrese Olomouc.
© Pavel Vítek 09/2025
Obec Kožušany - Tážaly byly do roku 1960 dvěma samostatnými obcemi. Ty byly v roce 1961 sloučeny a od té doby nese obec pojmenování Kožušany – Tážaly. Obec se nachází jižním směrem od města Olomouc. Sochu sv. Norberta najdeme západně od centra Tážal, za viaduktem asi 700 m polní cestou.
Socha sv. Norberta je barokní práce z roku 1708 od Davida Zürna nejml. Materiálem je pískovec. ...Původně se nacházela v premonstrátském klášteru v Hradisku u Olomouce. Po zrušení kanonie byl sv. Norbert v roce 1797 přenesen na návrší nad obcí Tážaly, kde se nachází dodnes. Na dvou kamenných stupních bohatě profilované báze, na niž dosedá volutově rozšířený sokl, zdobený po okrajích akantovými listy a pod římsou festonem. Nad vyloženou římsou socha světce v mírně nadživotní velikosti, stojícího na oblacích s andílčími hlavičkami. Sv. Norbert je oděn do liturgického roucha, rochety s palliem a štólou kolem krku. Pravou ruku má na prsou, levou zaťatou drží ve výši pasu. Původně držel světec v pravé ruce atribut v podobě mučednické palmy. U jeho nohou leží nestvůra složená napůl z těla heretika Tanchelma (viz. kap: Historické) a napůl ďáblova dračího ocasu jako tradičního symbolu pro herezi, za ním stála původně postava putti nesoucího mitru. Dnes tato část chybí. Sochařské barokní dílo nadprůměrných hodnot související s olomouckou barokní tvorbou. Socha je zapsána do státního seznamu kulturních památek v roce 1964..
Svatý Norbert pocházel ze středního Porýní. Narodil se v německém městě Xanten u hranic s Holandskem. Patřil do šlechtického rodu pánů z Gennepu. ...Rodiče ho určili pro duchovní dráhu, protože rodové dědictví bylo předurčeno jeho staršímu bratru. Vyburcován z lehkomyslného života začal žít v přísném odříkání, modlitbách a studiu. Oddán apoštolátu přiváděl lid ke Kristu, usmiřoval znepřátelená města a vynikal úctou k Nejsvětější svátosti. Ve Francii v údolí Premontré založil klášter premonstrátů. Stal se magdeburským arcibiskupem, reformátorem duchovního života. Jeho chudoba, pokora, horlivost a neohroženost mu vyvolaly nepřátele. Vyzýval k šíření víry mezi Slovany. Tvrdý život a nadměrné úsilí vyčerpaly 50letého arcibiskupa a na Zelený čtvrtek r. 1134 odsloužil s velkou vroucností poslední mši svatou. Dolehlo na něj pak vážné onemocnění, kterému 6. června podlehl. Zájem o jeho tělo pak měla katedrální kapitula i premonstráti. Svatořečil jej Řehoř XIII. v roce 1582. V roce 1627 se podařilo opatu Questenbergovi získat vzácné relikvie i pro Strahovský klášter v Praze. Při uložení jeho ostatků v Praze byl zařazen mezi české patrony. Tanchelm, známý také jako Tanchelm z Antverp, byl heretický potulný kazatel kritický k učení církve i vůči církvi samé. Od roku 1112 kázal v oblasti dnešního Nizozemí. Traduje se, že se Tanchelm nechal uctívat až téměř zbožňovat. V letech 1113-1114 ho krátce věznili v Kolíně nad Rýnem, byl však propuštěn. Roku 1115 byl neznámým knězem zavražděn při jízdě po řece Šeldě. Po jeho smrti se sice počet jeho stoupenců zmenšoval, přesto v roce 1124 byl na pomoc povolán zakladatel premonstrátského řádu, Norbert. Ten proti Tanchelmovým bludům vystoupil. Norbertovi se podařilo Tanchelmovy přívržence o pravém učení církve přesvědčit, a tak situaci uklidnit..
