
Postavení barokní kaple sv. Františka Xaverského je datováno k roku 1724, usuzuje se však, že je ještě o něco starší. Kapličku nechal postavit olomoucký jezuitský konvent, kterému tehdy Kokory patřily od r. 1663. Kaple byla postavena nad pramenem s léčivou vodou, pro kterou si chodili lidé zdaleka. Pramen sloužil lidem dlouho, bohužel později byl zasypán. Projekt a stavbu kaple provedla skupina architektů, stavitelů a sochařů kteří se podíleli na stavbě nového jezuitského komplexu v Olomouci v l. 1701-1724. Kaple měla původně balustrádu zdobenou kamennými sochami a vázami, také čtyři archanděly v rozích střechy. Sochařskou výzdobu provedl sochař neznámého jména z Olomouce. Sochy však postupem času značně poničilo působení počasí, r. 1800 proto nařídil rokytnický správce Čížek balustrádu zbourat a sochy nechal odvézt neznámo kam. Zůstaly jen sochy sv. Ignáce z Loyoly, sv. Aloise z Gonzagy a sv. Stanislava Kostky. R.… číst dále
do kaple se dá nahlédnout mříží
Když na počátku 18. stol. zasáhla Kokory epidemie moru, místní se velmi modlili a slíbili postavit kapličku za záchranu. Nemohli se pak ale dohodnout, kterému světci by se kaplička měla zasvětit, a tak prosili o znamení. Dál se legenda vypravuje dvojím způsobem: První je, že obcí projížděl forman, který vezl na voze sochu sv. Františka Xaverského pro morový sloup, snad do Přerova. Vůz se sochou se v Kokorách náhle zastavil a nedalo se s ním hnout, ani když připřáhli další koně. Místní to pochopili jako znamení, sochu odkoupili a kapličku zasvětili sv. Františku Xaverskému. Druhá verze legendy je, že jeden kokorský sedlák narazil při orbě na velký kámen. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil že jde o sochu sv. Františka Xaverského! Přivezl ji do vsi, kde se vůz náhle zastavil a nedalo se s ním pohnout ... jak to bylo dál, je už napsáno výše.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.