
Město Olomouc (hanácky Olomóc nebo Holomóc; německy Olmütz) ležící na střední Moravě je centrem etnografické oblasti Haná, centrum Olomouckého kraje a jedna ze dvou historických metropolí celé Moravy. Olomouc je také sídlem arcibiskupství a metropolity římskokatolické moravské církevní provincie a centrem pravoslavné církve na Moravě. Dříve byla také centrem historického Olomouckého údělu a do roku 2013 bylo město hlavním centrem obrany ČR. Olomouc je s Univerzitou Palackého, Vědeckou knihovnou a Slovanským gymnázium rovněž významným vzdělávacím centrem. Ve městě se zachovalo také množství památek, nejvýznamnější je sloup Nejsvětější Trojice zařazený mezi světové dědictví UNESCO. Na území města se nacházejí i desítky kaplí a kostelů. Jeden z dnes již zrušených chrámů je kostel Svatých schodů. Svému původnímu účelu sloužil kostel 83 let. Stavba se nachází na rohu ulic Sokolská a Slovenská, naproti klášternímu kostelu Neposkvrněného Početí Panny Marie. Objekt je kulturní památkou.
Dvoupatrová dvouosová fasáda průčelí je zdobena triglyfy a vykrajovanými motivy. Boční trojosa je členěná v celé výši svazky ionizujících pilastrů s šátky mezi volutami hlavic. Sokly pilastrů jsou zdobeny plochou bosáží. Obdobně je členěn i trojboký závěr. Dále směrem k severu navazuje patrové křídlo. Interiér stavby je přepatrován. Dolní patro je plochostropé a horní má rovný strop s vysokým fabionem. V místech pod bývalým kněžištěm se nalézá sklep s nepravidelnými kamennými stěnami a novodobým stropem..
Uvnitř kostela byly tři schodiště do patra, z nichž prostřední se nazývalo Svatými schody. Po Svatých schodech měli věřící chodit po kolenou vzhůru ke svatým relikviím. Již v roce 1785 byl františkánský klášter v rámci josefínských reforem zrušen a kostel Svatých schodů byl odsvěcen. Klášter brzy převzali dominikáni, ale po jejich příchodu se areál značně zmenšil a kostel Svatých schodů již nevyužívali. V letech 1799-1802 došlo k výrazné přestavbě bývalého kostela, při níž bylo zbořeno zdobené barokní průčelí do nově vzniklé ulice Sokolská, vznikla nová okna a podlaží. Poté objekt sloužil jako učitelský ústav. V roce 1923 provedl architekt Klaudius Madlmayer další přestavbu. Budova patřila akademickému spolku Žerotín. Název tohoto olomouckého pěveckého sboru byl také umístěn na současném průčelí. Budova dodnes slouží různým hudebním sdružením a školám..