
Sousoší sv. Jana Nepomuckého stojí před bývalým klášterem, nyní vojenskou nemocnicí Klášterní Hradisko, v olomoucké městské části Klášterní Hradisko. Stojí na travnatém svahu, vpravo před hlavním vchodem do nemocnice.
Na soklu je osazen vlastní podstavec válcového tvaru, mírně probraný a nahoru se zužující s ukončující římsou ve středu vypnutou do půlkruhu. Z boku jej podpírají volutově stočené a vztyčené úseky říms, nesené bočními pilíři. Na čelní straně podstavce je dnes už téměř nezřetelný reliéf svržení světce z Karlova mostu, na zadní pamětní nápis. Ústřední postava světce je bez biretu, v obvyklém šatě, s rozepjatýma rukama a obličejem obráceným k postavě hošíka v historizujícím šatě, který stojí po světcově pravici. Na boku je po pravé straně umístěna poloklečící figura starce, oděného jen bederní rouškou. Na pravém koleni přidržuje nahé sedící děcko s čepečkem na hlavě. Na protější straně po světcově levici je stojící postava anděla v antikizujícím šatě, držící původně kopí. U jeho nohou stočena leží postava ďábla. Sousoší bylo zapsáno do státního seznamu kulturních památek v roce 1964..
V roce 1707 opat premonstrátské kanonie na Klášterním Hradisku Norbert Želecký z Počenic nechal postavit na louce mezi městem a „jeho“ klášterem sochu strážce zpovědního tajemství Jana Nepomuckého. Tento opatův počin v době před oficiálním blahoslavením a svatořečením uctívaného svatovítského kanovníka nebyl nikterak ojedinělý. Svatojánská úcta v olomoucké diecézi byla přes „konkurenci“ v místním Janovi Sarkanderovi rozšířená a právě v období prvního desetiletí 18. století lze v širším olomouckém okolí sledovat i skutečně intenzivní zájem objednavatelů právě o stavbu sochy strážce zpovědního tajemství. Stavba nové sochy byla zahájena v létě 1736, slavnost svěcení se uskutečnila až v předvečer světcova svátku 15. května 1737. Heraldickými motivy lva a orla, nebo orlice. Na vrcholu dvoumetrového podstavce byla umístěna ústřední socha sv. Jana Nepomuckého v podobě almužníka. Protáhlá, obloukovitě prohnutá figura, s drobnou hlavou mladistvého vzhledu a bez biretu má obvyklý kněžský oděv s kanovnickou almucí, jediným jeho atributem je kříž, pozvedávaný levou rukou. Je to nejhodnotnější sochařské dílo z 18. století na území okresu, práce barokního mistra J. Winterhaltera..