kostel sv. Štěpána Prvomučedníka

Je to orientovaná centrála na půdorysu elipsy. S klášterem je stavebně propojen dvoupodlažní vstupní chodbou vedoucí do východního křídla konventu. Chodba, sloužící jako předsíň, je zaklenuta dvěma křížovými klenbami a osvětlena dvěma okny. Sakristie je osově umístěna v eliptické přístavbě ve východní části. Je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a osvětlena jedním oválným oknem umístěném ve východní zdi. Podlaha jej z keramických dlaždic. V severní části je umístěno dřevěné točité schodiště vedoucí na druhé podlaží nad sakristií. Pravoúhlá prostora je osvětlena oknem s půlkruhovým záklenkem ve východní zdi, v západní stěně je oválný otvor osvětlující oltář v presbytáři hlavní lodi. Plochá valbová střecha přechází nad střední částí v stlačenou kupoli a je ukončena polygonálním sanktusníkem s jehlancovou helmicí. Vnější stěny pláště jsou konkávně zvlněné a jsou členěny svazkovými pilastry na vysokých bosovaných soklech. Římské hlavice nesou úseky kladí a korunní římsu. Symetricky rozložená okna jsou lemována jednoduchými profilovanými šambránami, nad půlkruhovým zakončením je segmentová římsa s vloženým klenákem. V úrovni vlysu jsou osově umístěná oválná okna v bohatých štukových rámech s klenáky vrůstajícími do hlavní římsy. Mimořádně kvalitní barokní architektura 1. poloviny 18. století. Projekt pochází od některého z architektů, který navrhoval Hradisko. V kostele svatého Štěpána Prvomučedníka po studiu mnoha historických pramenů objevili farář kostela Přemysl Bedřich Hanák a historik Leoš Mlčák v zazděné části jeho sakristie cínový sarkofág. Po odstranění víka nalezli ve vložené dřevěné kolorované truhle v látce zabalené kosterní pozůstatky. Jedná se patrně o ostatky zakladatelů Klášterního Hradiska Oty I. Sličného, moravského přemyslovského knížete, a jeho manželky Eufemie, pravnučky uherského krále Štěpána I. Kostel sv. Štěpána Prvomučedníka je jedinou součástí Klášterního Hradiska, která je v nepřetržitém držení církve. V roce 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek..

Jeho život je znám pouze z jediného dobového pramene, novozákonního spisu Skutky apoštolů, který Štěpánovi věnuje 6., 7. a počátek 8. kapitoly. Štěpán je připomínán v prakticky všech křesťanských pojmenováních. Ty církve, které znají kult svatých, ho uctívají jako světce. Západní křesťané jeho svátek slaví 26. prosince v těsné návaznosti na Vánoce. Štěpánovi jsou zasvěceny četné chrámy. Šíření svatoštěpánského kultu po Evropě dosvědčuje již roku 449 zasvěcení katedrály v Arles, jméno sv. Štěpána nesou i katedrály v Litoměřicích a ve Vídni. Štěpán se mimo jiné uctívá jako patron Říma, kameníků a zedníků, kvůli způsobu své popravy nebo šťastné smrti. Znázorňuje se s jáhenskými a mučednickými atributy, jeho hlavním atributem jsou kameny..