
Při hlavní křižovatce na náměstí stojí sousoší sv. Floriána. Podle chronogramu pochází z roku 1733 a jeho barokní provedení je cennou ukázkou kamenické práce. Centrální socha světce stojí na trojbokém podstavci se znakem donátora – probošta kroměřížské kapituly a světícího biskupa olomouckého Oty Egkha. Na pilířích zábradlí stojí sochy ochránců proti moru a jiným pohromám: sv. Václav, sv. Roch, sv. Rozálie, sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský a neznámá světice.
Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. pol. 3. stol. v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v okolí dnešního Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. stol. jako důsledek epidemie moru.