kostel sv. Michala s klášterem dominikánů

Mezi lety 1238 – 1240 se usadily na tzv. Michalském návrší, u starší kaple sv. Michala,v nově vzniklém královském městě, dominikáni, jeden z prvních žebravých mnišských řádů. Zřejmě hned po příchodu do města začali dominikáni stavět klášter a zároveň i nový kostel. Nejpozději k roku 1250 byla vybudována i část konventu s dormitářem, v roce 1251 byl nový, ještě nedokončený kostel vysvěcen. V průběhu 15. století došlo k dostavbě a úpravám ambitu i k přestavbě kostela, který byl nově zaklenut. Podle nápisu na kamenné desce ve zdivu západní hranolové věže je znám přesný počátek její stavby, rok 1482. Věž s nápisovou deskou je dnes spolu klenbou v sakristii jediným viditelným dokladem středověké podoby chrámu. Po třicetileté válce značně poškozený kostel sv. Michala byl v letech 1673 – 1699 ranně barokně přestavěn. Pro přestavbu svého chrámu byl vybrán císařského architekt a inženýr Giovanni Pietro Tencalla. Pro barokní kostel, prodloužený o 3 metry západním směrem, bylo využito obvodové zdivo někdejšího středověkého chrámu včetně sakristie. Vznikla jednolodní sálová stavba s postranními kaplemi. Bez charakteristické trojice tehdy vybudovaných barokních kupolí michalského kostela si panoráma města snad ani nelze představit. Nový kostel byl vysvěcen 1. ledna 1707, ale již o dva roky později spolu s klášterem vyhořel. Zcela musely být obnoveny střechy a od roku 1710 byl intenzivně doplňován nový barokní inventář, který se z větší části zachoval do dnešní doby. Dominikáni v klášteře sídlili do roku 1784. Tehdy byl konvent přesunut do Josefem II. zrušeného bernardinského kláštera v Olomouci - Bělidlech a kostel byl prohlášen za farní. Mezi lety 1892 – 1898, došlo k rozsáhlým úpravám interiéru michalského kostela. Projevily se zde tendence historizujícího romantismu. Objekt kláštera byl v 19. století přebudován pro účely kněžského semináře.…  číst dále