Exteriér Arcibiskupského paláce v Olomouci
© Petr Fojtík, 07/2011
Palác olomouckých arcibiskupů je situovaný v řadě dnešní uliční zástavby. Je to již v pořadí třetí olomoucký palác, k tomuto účelu postavený, od založení olomouckého biskupství. Současné sídlo tehdy ještě olomouckých biskupů nechal vystavět biskup, Stanislav Thurzo. Základní kámen byl položen roku 1516. Ve stavbě renesančního biskupského sídla pokračoval biskup Jan Dubravius a zcela dokončeno byl až za biskupa Stanislava Pavlovského v osmdesátých letech 16. století.
Palác byl v průběhu třicetileté války velmi poškozen. Biskup Karel II. z Liechtensteina před obnovou sídla vykoupil a zbořil okolní domy a tím získal větší prostor pro přestavbu. Ze staré stavby se dochovaly klenuté pozdně gotické sklepy. Přestavba biskupského paláce trvala od roku 1665. Objekt se třemi vstupními portály, bohatě členěným hlavním průčelím, má sedm dvoupatrových křídel, dva dvory, tři vnitřní schodiště a bohatě zdobené reprezentační sály. Vnitřní dispozice byla upravovaná v letech 1837 – 1853. Další úpravy byly provedeny po požáru roku 1904. Střešní nadstavba byla ukončena neobarokní věžičkou. Do středního střešního vikýře byly osazeny hodiny a nad ně socha sv. Václava.
V arcibiskupském paláci byl dne 2. prosince 1848 uveden na trůn císař František Josef I. Také zde proběhla roku 1850 tajná schůzka zástupců dvou znepřátelených mocností, Rakouska a Pruska. V paláci byli také hosty českoslovenští prezidenti T. G. Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel. Poslední mimořádná událost se odehrála ve dnech 20. – 22. května 1995, kdy zde pobýval u příležitosti svatořečení sv. Jana Sarkandra papež Jan Pavel II.
Arcibiskupský palác v OlomouciTento palác byl vážně poškozen během třicetileté války za švédské okupace Olomouce a požárem v r. 1661. Biskup Karel II. Lichtenstein-Castelcorn proto nechal rezidenci v letech 1664–1669 přestavět v barokním slohu a výrazně rozšířit. O významu a architektonické kvalitě objektu svědčí mimo jiné to, že projekt vypracovali a stavbu řídili císařští architekti Filiberto Luchese a Giovanni Pietro Tencalla. Dnešní podobu pak objekt získal na počátku 20. století, díky přestavbě po požáru, který budovu postihl v r. 1904. Arcibiskupská rezidence je významným příkladem barokní palácové architektury na Moravě. Dvoupatrová budova s bohatě zdobeným neobarokním průčelím a trojicí barokních portálů je dispozičně uspořádána kolem dvou uzavřených nádvoří. V interiéru paláce je dochovaná řada místností s bohatou uměleckou výzdobou vznikající postupně od 2. poloviny 17. století do počátku 20. století. Veřejnosti je zpřístupněn jeden prohlídkový okruh, který zahrnuje HISTORICKÉ REPREZENTAČNÍ SÁLY ARCIBISKUPSKÉHO PALÁCE situované v prvním patře západního křídla. Jedná se o 5 sálů, knihovnu, kabinet a také místnost pro krátkodobé výstavy. Interiéry mají dochovanou bohatou rokokovou, empírovou a neobarokní výzdobu a jsou vybaveny dobovým mobiliářem. Právě tyto místnosti jsou spjaty s nejvýznamnějšími událostmi, které se v budově odehrály. Jednalo se především o návštěvy významných osobností a státníků: králů, císařů a prezidentů. Jako například císařovny Marie Terezie, císaře Františka Josefa I. a dalších německých a rakouských císařů, československých prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše a dalších významných osobností. Arcibiskupský palác navštívil v r. 1995 také papež Jan Pavel II. Arcibiskupská rezidence v Olomouci se v letech 1848–1849 dokonce stala dočasně sídlem rakouského panovnického dvora, dne 2. prosince 1848 zde nastoupil na trůn František Josef I. Před bitvou u Slavkova v r. 1805 se zde setkali rakouský císař František I. a ruský car Alexander I. Odehrály se zde další významné události středoevropských dějin (tzv. Olomoucké punktace aj.)..
|
Přihlášení |
