Arcibiskupský palác

Palác olomouckých arcibiskupů je situovaný v řadě dnešní uliční zástavby. Je to již v pořadí třetí olomoucký palác, k tomuto účelu postavený, od založení olomouckého biskupství. Současné sídlo tehdy ještě olomouckých biskupů nechal vystavět biskup, Stanislav Thurzo. Základní kámen byl položen roku 1516. Ve stavbě renesančního biskupského sídla pokračoval biskup Jan Dubravius a zcela dokončeno byl až za biskupa Stanislava Pavlovského v osmdesátých letech 16. století. Palác byl v průběhu třicetileté války velmi poškozen. Biskup Karel II. z Liechtensteina před obnovou sídla vykoupil a zbořil okolní domy a tím získal větší prostor pro přestavbu. Ze staré stavby se dochovaly klenuté pozdně gotické sklepy. Přestavba biskupského paláce trvala od roku 1665. Objekt se třemi vstupními portály, bohatě členěným hlavním průčelím, má sedm dvoupatrových křídel, dva dvory, tři vnitřní schodiště a bohatě zdobené reprezentační sály. Vnitřní dispozice byla upravovaná v letech 1837 – 1853. Další úpravy byly provedeny po požáru roku 1904. Střešní nadstavba byla ukončena neobarokní věžičkou. Do středního střešního vikýře byly osazeny hodiny a nad ně socha sv. Václava. V arcibiskupském paláci byl dne 2. prosince 1848 uveden na trůn císař František Josef I. Také zde proběhla roku 1850 tajná schůzka zástupců dvou znepřátelených mocností, Rakouska a Pruska. V paláci byli také hosty českoslovenští prezidenti T. G. Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel. Poslední mimořádná událost se odehrála ve dnech 20. – 22. května 1995, kdy zde pobýval u příležitosti svatořečení sv. Jana Sarkandra papež Jan Pavel II.