Olomoucký hrad

Skrývá ty nejcenější originální památky ze sbírek církve ve stálé expozici. Na 1 100 m2 výstavního prostoru, ukazuje vývoj umění v průběhu tisíciletí. Součástí muzea jsou další čtyři sály o 360 m2, pro krátkodobé výstavy, víceúčelový sál Mozarteum pro 120 diváků, muzejní kavárna s vinárnou. Velmi půvabná je v muzeu obrazová galerie středověkých mistrů, sochy madon, vystavené monstrance, arcibiskupský kočár a jiné památky. Arcidiézní muzeum v Olomouci se nachází v severních prostorách Přemyslovského olomouckého hradu, u největší moravské baziliky sv. Václava.Využity jsou i budovy kapitulního děkanství, Zdíkův palác a kaple sv. Jana Křtitele. Součástí muzea jsou i odkryté cené archeologické ukázky z doby románské. V celém objektu je přísný zákaz fotografování..

Tam také stál nejstarší kostel sv. Petra, při němž bylo roku 1063 zřízeno, či lépe obnoveno, biskupství. Po zániku Velké Moravy na začátku 10. století se zřejmě do Olomouce přesunulo politické správy a na začátku 11. století ji proto obsadila polská vojska Boleslava Chrabrého. Při dobytí Moravy českým knížetem Oldřichem kolem roku 1020 je doloženo zničení centra, ale kníže Břetislav I., zakladatel údělných knížectví, je opět obnovil. Okolo roku 1100 se konečně sídlo olomouckého údělného knížete přesunulo na dnešní Dómské návrší, kde byl založen kostel sv. Václava-nynější katedrála. Z výsledků archeologických průzkumů vyplývá, že hrad byl v té době opevněn masivní 5 m silnou hradbou s lícními, nasucho kladenými zdmi, hlinitou výplní a zřejmě dřevěnou nástavbou. Šíje k předhradí byla překopána hlubokým příkopem a cesta vstupovala do hradu od západu trasou Mlčochovy ulice. O podobě zástavby hradu do roku 1141, kdy se předpokládá založení tzv. Přemyslovského paláce, víme jen o poloze trojlodní baziliky sv. Václava. Zmíněný palác byl součástí komplexu biskupského a kapitulního okrsku a ke kostelu přiléhal od severu. Výstavba souvisela s přenesením biskupství od sv. Petra ke katedrále sv. Václava. Knížecí palác dosud nebyl přesněji lokalizován, ale stál někde severovýchodně od souboru církevních staveb. V roce 1204, krátce po vymření olomouckých údělných knížat, hrad podlehl hroznému požáru a v důsledku toho byl opevněn kamennou hradbou, jejíž části se zachovaly. Obnovu provedl markrabě Vladislav Jindřich , který z Olomouce chtěl učinit své hlavní sídlo, a do hradby nechal dodatečně vestavět okrouhlou, zřejmě obytnou věž z kvádříků, která se dochovala v podobě kaple sv. Barbory.

Tehdy se Olomouc s hradem stala rezidencí údělného knížete a administrativním centrem Olomoucka. Hrad v této době si lze představit jako ohrazenou plochu, chránící na severu a východě strmými skalnatými srázy. Uprostřed, volně, stál dřevěný patrový knížecí palác na zděné podezdívce a obdélném půdorysu (podobně jako tehdy i na Pražském hradě). Jeho konkrétní podoba ani poloha však není dodnes známa. Areál hradiska byl opevněn 5 m širokým valem s hlinito-kamenným jádrem založeným na pravěkých kulturních vrstvách. Vnější i vnitřní stěnu valu zabezpečovaly silné svislé zídky. Vnitřní trámové konstrukce uvnitř valu nebyly nalezeny. Val musel být nižší než 5 m a na jeho koruně jej doplňovala palisáda. Areál hradu v této době ale nezabíral celou současnou plochu, protože pozdější přestavba katedrály právě tento val narušila. K velké změně ve vývoji hradu došlo za Oty II. Černého (bratra českého knížete Svatopluka), zahájil výstavbu nové románské baziliky sv. Václava v nejvýchodnějším cípu hradního opevnění. Právě výstavba baziliky znamenala prolomení dosavadního opevnění. Zřejmě právě tehdy ještě stojící knížecí palác způsobil, že byl kostel založen na východní straně hradiska, na plochém hřbetu, což podmínilo odchýlení osy chrámu o 30°. Severně od kostela se terén svažoval směrem ke skalnaté hraně srázu, a proto byl vyrovnán navážkou (1-1,3 m). Budovaný chrám měl monumentální rozměry a svými 50 x 20 m se řadí mezi největší neklášterní kostel v tehdejších českých zemích a významem se řadil hned za Pražský hrad a Vyšehrad. Roku 1131 byla z baziliky učiněna biskupská katedrála. Současně s budováním kostela se začal stavět i komplex kapituly po jeho severní straně. Tento románský ambit oproti tomu dnešnímu gotickému podstatně užší. Severní křídlo tvořila honosná budova, snad biskupský palác, východní stranu tvořilo obydlí kapituly a západní spojovací chodba mezi palácem a severní věží kostela. Celý komplex byl architektonicky ovlivněn porýnskou stavební hutí a po svém dokončení představoval nejnáročnější románskou stavbu v našich zemích. Doposud není zcela jasný stav opevnění na této východní straně po proražení starého valu. Hrad se tedy v této době začal členit na východní církevní okrsek a západní knížecí se společnou provozní částí. Olomoucký hrad se tak svou skladbou začal podobat Pražskému hradu. Na počátku 13. století vymřeli olomoučtí Přemyslovci a správa olomouckého údělu přešla přímo na krále. Hrad sice ztratil sídelní funkci, ale zůstala mu funkce vojenská a správní. Tehdy došlo k velké, pozdně románské přestavbě hradu vynucené velkým požárem hradu v roce 1204. Byla vybudována románská hradba kolem celého hradu a církevního komplexu. Tato hradba pak vymezovala rozsah hradu po celou další dobu a byla pouze upravována. Hradbě předcházel hluboký do skály vylámaný příkop, jehož dno na západním konci dosahovalo pod úroveň hladiny Střední Moravy a mohl tak být zavodňován. Na západě, kde příkop přetínal dnešní Mlčochovu ulici (až 12,5 m hluboký) stála brána, jíž procházel hlavní a snad i jediný přístup do hradu. Tuto románskou hradbu lze dodnes spatřit v jihovýchodním úseku, kde tvoří severní zakončení dvorků domů a opěrnou zeď. Dosahuje výšky 10 m, ale původně byla ještě vyšší. Současně byla vybudována i Okrouhlá věž na okraji strmého svahu, jež byl později pozměněn navážkami. V této části hradu lze spatřit i anomálii ve většinou oválném tvaru opevnění hradu. K věži se přimyká hradba zalomená do pravého úhlu. Nelze proto vyloučit možnost, že věž je staršího původu. Problém existuje i v typologickém zařazení Okrouhlé věže. Je považována buď za bergfrit nebo naopak donjon. V rámci přestavby areálu hradu, lze předpokládat i výstavbu nového kamenného zeměpanského areálu. Ten byl pravděpodobně situován na severní straně hradu, při obvodové hradbě západně od Okrouhlé věže. Právě po vybudování románského opevnění se hrad stal na krátkou dobu nedobytnou pevností a sídlem markraběte Vladislava Jindřicha. Ve 2. polovině 13. století začala na hradě církevní složka převažovat nad sídelní a zeměpanskou. Právě tehdy zřejmě zanikl knížecí (markraběcí) palác, nebo byl přestavěn na purkrabství, které se bohužel také nedochovalo. Víme pouze to, že stával vedle kapitulního děkanství, kde byl v roce 1306 zavražděn Václav III.. Za biskupa Bruna ze Schauenburku začala být raně goticky přestavována bazilika. Celkový vývoj středověkého Olomouckého hradu je dnes již velmi těžké rekonstruovat v důsledku velkých stavebních zásahů a snížení terénu kolem katedrály o 0,8 – 2,6 m. Kolem roku 1306 vnikla při západním průčelí katedrály kaple sv. Anny. Za Lucemburků ve 2. polovině 14. století bylo opravováno opevnění a zasypán příkop, který hrad odděloval od Předhradí. Z nejasných příčin byl zbořen až na severní a západní obvodovou zeď monumentální románský komplex a do tohoto místa vestavěn nový gotický ambit. Stavby, které patřily panovníkovy postupně chátraly a přebírala je církev. Tímto hrad pozbyl zcela funkci samostatné pevnosti. V 16. století došlo k přesunu biskupského sídla z Václavského návrší na Předhradí čímž ještě více význam hradního okrsku poklesl. 17. a 18. století přineslo barokní přestavby církevních objektů..