
Přírodní park s nejvyšším vrcholem Hané-442 m n.m., je porostlý komplexem smrku a dubu, s příměsí akátu a vtroušené jedle. Klidovou oblastí byl vyhlášen v roce 1987. Na jeho jižních svazích do 18.stol. bývaly vinohrady. Na vrcholu Velkého Kosíře stávala rozhledna KČT. Bohužel byla stržena a dodnes se jedná o její obnově. Vrchol je místem četných turistických vycházek. Nalézá se tu i vrcholová kniha, o kterou pečuje KČT Smržice.
Samotný Kosíř ukrývá nesčetné množství stop osídlení od nejstarších dob v několika lokalitách, např. prehistorické sídliště poblíž vrcholu, sídliště s valy u obce Čelechovice na Hané, neolitické mohyly, či feudální dvorec Gabrielov. Pod horou je zámek Čechy pod Kosířem či lázně Slatinice a další nádherná místa. Součástí parku je i naučná stezka, tzv. Mánesova cesta a několik přírodních rezervací s výskytem vzácné flóry a fauny. Východní část s lomy je známá nálezy trilobitů z davonu.
To byli Hanáci. Vládl jim král, který se nenarodil na hradě, ale na ječném poli. Dostal jméno Ječmínek. Byl to panovník hodný, chrabrý a spravedlivý. Jeho udatnost se projevila, když hanácké království přepadli čerti. Chtěli nejúrodnější kousek zelé země celé Moravy. Kolem dokola jen rovná půda, hory daleko na severu. A právě z těch kopců přitáhla armáda čertů. Na vozech vezli plno tvrdých a velkých balvanů. To byly jejich zbraně, kterými chtěli hanáky vyhnat. Házet s kameny uměli dobře a s Hanáky to vypadalo zle. Náhlý útok je překvapil a navíc se neměli čím bránit. Jako mírumilovný národ místo zbraní měl jen nářadí na selskou práci, hlavně kosíře, kterými osili bohatou úrodu. Král Ječmínek uchopil kosíř a zaútočil na prvního čerta. Vida to, chopili se hanáci kosířů. Než slunko zapadlo, začali čerti ustupovat. Když to spatřil sám kníže pekel, objevil se s největším balvanem, který dokázal uzvednout jen on. Rozmáchl se s ním po Ječmínkovi, ale ten po něm mrštil kosířem. Trefil se rovnou do ruky. Ďábel zařval bolestí a upustil kámen. Čerti se ulekli a rozutekli se. Hanáci byli zachráněni. Protože bylo zřejmé, že se o sebe budou o sebe umět postarat sami, zmizel i král Ječmínek. Ten kámen do rána o něco povyrostl a dostal na paměť jméno Kosíř. To proto, aby na slavnou bitvu lid nezapoměl. Kdyby nastaly zlé časy, král Ječmínek nechal v hoře ukrytý poklad. Mnozí se ho snaží nalézt, ale ještě prý není tak hrozně, aby hora Ječmínkův poklad vydala. OHNIVÝ DRAK
Další z tradovaných legend tvrdí, že nad Kosířem létá ohnivý drak, nebo že nad kopcem zůstal stát mrak, i když ostatní mračna letěla dál. Z mraku pak vyšlehl oheň a výboj a strhla se silná bouřka. A odtud je již jen krok k další novodobé pověsti, že Kosíř je vyhaslá sopka..
Kdysi v Slatinické pastoušce bydlel starý Kobliha s ženou. Byli chudí a o jídlo žebrávali po domech. Jednou před velikonocemi se Kobliha rozhodl, že s ženou ten poklad ze země vyzvednou. Nachystali si nůši a dvě hole. Na velký pátek šli hned brzy ráno, aby je nikdo nespatřil. Kobliha poručil ženě, aby celou dobu nepromluvila! Když šli na vršek Malého Kosíře, slyšeli už z dálky cinkot peněz. Po hlase došli k otevřené díře, z kterého šla záře a zvuky. Vzali si hole, klekli a čekali. Najednou kolem nich projížděl svatební průvod s vozy. Nechápali, kdo se může o velikonocích ženit! Přesto však mlčeli. Když průvod zmizel, objevil se vystrojený svatebčan , který seděl na třírohém kozlu. Ptal se jich kudy jela svatba. Kobliha s ženou pak uviděli, že je to samotný Lucifer. Pod kabátem mu čouhala oháňka a na levé noze měl kopyto. Hrůzou však mlčeli. V tom se v díře objevil kotel plný peněz. Začali ho páčit holemi a pekelník se stále ptal na svatební průvod, kudy jel. Stařenka už to nevydržela a odsekla, že už ho nedožene. V tom se ozvala strašná rána a čert na kozlu se s kotlem propadl do země! Tak zůstali navždy chudí..