
Monumentální hmotná stavba farního kostela sv. Mořice se nachází stísněná mezi úzkými ulicemi a okolní historickou zástavbou hanácké metropole, severně od Horního náměstí, na Pekařské ulici. Stavba je velmi těžko fotografovatelná právě kvůli okolní zástavbě. Kostel prošel mnoha etapami stavebního vývoje od pozdně románské panské svatyně, přes raně gotickou přestavbu až po stavbu současného chrámu ukončenou na počátku 16. století. Nejznámější a také nejfotografovanější částí kostela je pozdně gotická jižní věž z kamenných kvádrů a se zvonicovou nástavbou. Tato věž je přístupná veřejnosti a slouží jako vyhlídka, z níž je nádherný rozhled na celou Olomouc. Výstup až na ní dá sice poměrně zabrat, ale cesta na ni je ozvláštněna stoupáním dvouramenným šnekovitým schodištěm a prohlídkou samotných zvonů.
Jan I. měl tudíž nejlepší možnost získat z mateřského kláštera ostatky tohoto u nás nezvyklého světce pro svůj nový kostel v Olomouci. Podle několika datovaných zmínek o kostele, lze s jistotou říct, že v 1. polovině 12. století již existoval jako tribunový panský kostel. Při archeologickém výzkumu staveniště přilehlého obchodního domu byly blízko kostela odkryty základy rotundy patrně již z 11. století. Bezpečně je kostel doložen k roku 1257 a jako patronát patřil olomoucké kapitule. Po vzniku samotného města Olomouce získal roli hlavního městského chrámu a za biskupa Bruna ze Schauenburku byl nahrazen raně gotickou novostavbou. Během 14. a 15. století kostel několikrát vyhořel. Od roku 1412 patrně začala výstavba nového chrámu, kdy byla nově upravena loď a dostavěna severní průčelní věž. Budování chrámu jako trojlodního síňového kostela s trojchórovým síňovým presbytářem a a dvojvěžovým západním průčelím pokračovalo až do 16. století. Starší kostel o němž nevíme skoro nic, byl patrně bořen v průběhu výstavby nového kostela. Mohutná jižní věž, budící dojem nejstaršího místa chrámu, je naopak jeho nejmladší částí. Po roce 1500 byla provedena vestavba pozoruhodného dvouramenného šnekového schodiště při jižní věži a roku 1572 byla k severní zdi kostela přistavěna drobná Edelmannova hrobka s bohatou kamenickou reliéfní výzdobou. Na konci 19. století byl kostel celkově opravován, naštěstí nedošlo k realizaci nového zakončení obou věží..