
V obci Čehovice při křižovatce místních komunikací v jihozápadní části, stojí poměrně stranou zájmu socha sv. Floriána. Tato kamenná socha na odstupňovaném podstavci má tradiční podobu římského vojáka s přilbicí, pláštěm, držící v levé ruce korouhev a pravou hasí vodou z vědra patrový dům v plamenech. Na čelní mramorové desce je dnes již špatně čitelný nápis: „Sv. Floriáne patrone náš, opatruj nás od časného a věčného ohně“. V zadní části je na mramorové desce nápis: „Na věčnou památku Jiřího a Františky Kovalowských věnovaly vděčné dcery 1886“. Socha je zhotovena z pískovce. Jak je uvedeno v seznamu kulturních památek okresu Prostějov, jedná se o kopii z roku 2002, když originál byl deponován.
Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. polovině 3. století v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch poblíž Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. století jako důsledek epidemie moru..