Tvrz byla postavena ve 14. století, naposledy zmíněna r. 1493, poté zpustla a zanikla beze stopy.
Nejstarší písemá zpráva o Seloutkách pochází z r. 1325, kdy král Jan Lucemburský dává Vokovi z Kravař tzv. opravu na vsi. V Seloutkách bývala tvrz, o jejíž existenci jsou záznamy až do konce 15. století. Stávala u svahu zv. Žlibek, na místě polnosti zv. Teniska (výraz pro ohrazené místo). Prvními známými majiteli tvrze a dvora ve vesnici, který stával na místě dnešní kapličky Panny Marie, byli Křístek a Jakub ze Seloutek. Jeden z nich byl pravděpodobně i stavitelem tvrze. Záznamy kolem tvrze jsou celkem bohaté a točí se hlavně kolem dědictví a polností. Jsou uvedena jména jako Anna – dcera Křístkova, Janáč – řečený Skřítek, Dorota, Hereše z Trpenovic, Ludvík z Ubušína, Zich z Wolfenbergu, Johanka ze Seloutek a jiní. Jedním z posledních byl roku 1493 Jan Děvečka z Herštýna, který tvrz, dvůr a jiný majetek s polnostmi prodal Vratislavovi z Pernštejna. Po této události pravděpodobně tvrz zanikla. Další zajímavostí je zmínka z r.1582, kdy Jan a Jakub Machničtí ze Seloutek obdrželi 29. 5. 1582 znak a vladyctví. Ve znaku měli v červeném poli bílého vzpínajícího se koně na zeleném trávníku. Ti však zřejmě s tvrzí už neměli nic společného.
Ivo Rozehnal, 6.8. 2007
K Žlibku se váže legenda, že když Panna Marie plakala pro svého ukřižovaného syna, jedna slza kápla do studánky ve Žlibku. Voda ve studánce nezamrzá a nevysychá. Prý uzdravuje nemocné oči. Ještě v minulém století byla velmi vyhledávaná. Dnes místo bohužel vypadá jinak, ale i tak voda ze studánky pořád protéká obcí.
Ivo Rozehnal, 6.8. 2007
