
Tvrz z poloviny 14. století získali roku 1381 vladykové z Doloplaz, kterým patřila až do roku 1447. Za hustiských válek byla pobořena, aby se nestala sídlem nepřátel města Olomouce. Později byla opět obnovena. Po řadě majitelů ji získali roku 1578 Bruntálští z Vrbna, za nichž byla roku 1579 přestavěna v renesanční zámek (dosvědčují to dvě desky a erb umístěný dnes v průjezdu zámku). V roce 1610 jej získala olomoucká kapitula. Tehdy byl v zámku zřízen pivovar a v několika místnostech kanceláře a úřednické byty. Ve druhé polovině 17. století byl velmi sešlý zámek opraven a rozšířen v barokním slohu pro správní potřeby. Zůstal majtektem kapituly do roku 1889, kdy byl pivovar prodán soukromým majitelům. Výroba v pivovaru byla zastavena roku 1943, pivovar pak definitivně zrušen roku 1945. Po tomto roce sloužil zámek již jen jako sklad a byty. Od poloviny sedmdesátých let 20. století prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí, dnes slouží jako hotel.
U rybníku bývalo pole hospodáře Sklenáře. Ten s vodníkem vycházel v dobrém. Jednou přijal do služby nového pacholka. Hospodář mu řekl ať si dá pozor na hastrmana, až bude pracovat na poli. Pacholek Janek se jen zasmál a na hastrmana se připravil. Upletl si lýkový provaz a jel na pole. Tam při orbě začal Janka vodník zlobit. Ten si ho však nevšímal. Hastrman začal zuřit, až byl z toho neopatrný. Janek toho využil, hodil mu na krk provaz, utáhl ho a začal hastrmana práskat bičem hlava nehlava. Nakonec ho po nesčetných prosbách, když slíbil, že už nebude lidem škodit, pustil na svobodu. Od té doby sedával jen na své vrbě, a když spatřil člověka, hned skočil do rybníka..