kaple sv. Floriána

Zasvěcena byla sv. Janovi z Nepomuku. V roce 1860 byla přestavěna v empírovém slohu rytmistrem Grüszmanem. Bylo pozměněno i zasvěcení na sv. Floriána. Kaple je čtvercového půdorysu s obloukovým závěrem. Nad vstupním prostorem se segmentovým zaklenutím byl trojúhelníkový štít. Zajímavá byla fasáda, končící římsovými hlavicemi. Celou stavbu kryla polygonální vížka, po obvodu zdobená oblými nikami s konchami. Na ni navazuje dřevěná lucerna s plechovou střechou ve tvaru cibule. Na ní navazovala již neexistující makovice s křížem. Mobiliář kaple se nedochoval, stejně tak zvon a vstupní mříž. Kaplička leží na soukromém pozemku.

Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. pol. 3. stol. v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v okolí dnešního Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. stol. jako důsledek epidemie moru.