vodní mlýn

První písemná zmínka o obci Lutín pochází z roku 1131. Podle dochovaných zpráv tu do roku 1781 nebyl žádný mlýn. Po zrušení nevolnictví a poustevnického života téhož roku císařem Josefem II. musel Jan Zmeškal ze Slatinic, který do té doby žil jako poustevník v lese na Kosíři, začít hledat nový zdroj obživy. Dne 11. srpna 1781 mu Lutín poskytl pozemek k vybudování mlýna za roční poplatek tří zlatých olomouckým kapitulním vikářům a 2 zlatých a 45 krejcarů obci. Mlýn stál původně asi 300 metrů východně od okraje obce a byl poháněn vodou z rybníka, který byl napájen z Deštného potoka. Nevelký mlýn byl pro svou velikost místními nazýván "mlének" (mlýnek). Po Janu Zmeškalovi vlastnili po tři generace mlýn Chudobovi a poté po čtyři generace Lusíkovi. Posledním mlynářem byl Josef Procházka, za nějž byla činnost mlýna v roce 1907 ukončena. Koncem 80. let. 20. století byla budova mlýna zbourána a na jeho místě vznikl rodinný dům č. p. 48. Dnes "mlének" připomíná již jen spisovný název ulice U mlýnku.