nádvoří bývalého jezuitského konviktu od jihu
zcela vpravo bývalá středověká Židovská městská brána
© Jan P. Štěpánek 04/2009
Bývalý starý a nový jezuitský konvikt – jedna z mnoha staveb někdejšího rozlehlého jezuitského areálu v sedle mezi tzv. Michalským a Petrským návrším v centru Olomouce.
Někdejší honosné barokní budovy, které prošly v nedávné době citlivou rekonstrukcí, se rozkládají mezi Univerzitní ulicí a městskými hradbami. Dnes je areál využíván Uměleckým centrem University Palackého. Lze zde nalézt i příjemnou restauraci a kavárnu.
Návštěvníkům je přístupné nádvoří konviktu, kde lze v letních měsících využít venkovní zahrádku restaurace a průchozí opravenou tzv. Židovskou branou projít až do bývalého parkánu, který je velmi hezky upraven v klidovou zelenou zónu s vodotryskem.
Kostel Panny Marie Sněžné postavili jezuité jako univerzitní kostel na místě středověkého minoritského kostela. Nový chrám byl vybudován nad náměstím na terase se schodištěm a balustrádou. ...Autorem projektu jezuitského kostela v Olomouci je stavitel Michael Josef Klein z Nisy. Základní kámen ke stavbě kostela Panny Marie Sněžné byl položen 12. července 1712. Kostel byl vysvěcen 16. února 1716, ale stavební práce probíhaly až do v roku 1722. Výrazným prvkem je monumentální portál s tordovanými sloupy, balkonem s balustrádou a kartuší s nápisem IHS, nesenou dvěma anděly. V interiéru, který má velmi bohatou výzdobu, je možné dosud obdivovat barokní nástropní malby a štuky. Kostel sloužil až do roku 1778 univerzitě, poté se stal kostelem olomoucké vojenské posádky. Za napoleonských válek byly jezuitské koleje využívaly jako kasárna a v chrámu bylo skladiště. Teprve v roce 1810 byla chrámu znovu vrácena původní funkce a byly v něm obnoveny bohoslužby. V letech 1916 – 1918 dala vojenská správa celkově restaurovat interiér chrámu pod dozorem architekta Dušana Jurkoviče V roce 1952 se posádkový kostel stal farním. V posledním desetiletí 20. století byly obnoveny fasády chrámu..
Starý konvikt vybudovali jezuité v letech 1660–67 poté, co v roce 1660 vykoupili 12 starších domů. Architektem stavby byl P. ...Schiller. V letech 1721–24 vyrostl monumentální dvoupatrový objekt tzv. nového konviktu podle projektu arch. J. J. Kniebandla. Na stavbě je možné vysledovat tzv. hornoslezský vliv. V severní části stavby je zakomponována starší kaple Božího Těla. Nový konvikt byl stavebně napojen na starý konvikt a zevně byly budovy sjednoceny. Po roce 1773 byl konvikt přeměněn dočasně na biskupský seminář, po r. 1785 zde byla vojenská nemocnice a tzv. Jánošíkova kasárna..
V prostoru podzemí bývalého jezuitského konviktu se nachází pod kaplí Božího těla zajímavá sídelní konstrukce. Podle odborníků by se mohlo jednat o pozůstatky oválného hradu s obalovou hradební zdí. ...Půdorys stavby daný dvěma kruhy připomíná typově hrady z Byzancie. Tloušťka zdiva činí až pět metrů. Stavba zde zaujala nejužší místo protáhlého hřbetu Michalského návrší. Pravděpodobně tato hradební stavba sloužila jako brána, či byla její součástí a umožňovala vstup z tzv.Velkého hradu do do tehdejšího Předhradí. Později rozšiřováním města místo ztratilo svoji funkci a byla vybudována Nová brána. Ta měla sice stejnou orientaci, ale střežila již novou hlavní komunikaci, která se za vlády Přemyslovců změnila z trasy Dunaj – Vratislav na Praha - Krakov. Samotný oválný hrad, či hradební objekt byl původně ohrazen obalovou hradební zdí, která byla časem zmodernizována pravoúhlými nárožími. Ty tak umožnily lepší dohled strážců. Rozměry hradu činily zhruba 15x 25 m..
