
Vesnice Penčice je místní část okresního města Přerov. Nachází se 7 km severně od Přerova. Prochází zde silnice II/436 vedoucí z Přerova do Tršic. Obcí prochází cyklostezka č. 5 vedoucí z brněnských Zábrdovic, přes Přerov na polské hranice u Hlučína a také cyklostezka nazvaná Pobečví. Sochy sv. Josefa, sv. Jáchyma a sv. Libora stojí u kostela. Kostel sv. Petra a Pavla stojící na malém návrší v severní část obce a díky své poloze je nepřehlédnutelnou dominantou obce.
Světec v nadživotní velikosti oděný v dlouhém rouchu stojí na zeměkouli, na levém předloktí drží sedícího Ježíška, pravici si tiskne na prsa. Socha stojí na vysokém podstavci zdobeném volutami s kartušemi na všech čtyřech stranách, v přední kartuši je dedikační nápis s chronogramem, na zadní vyobrazena Immaculata. Součástí původní kompozice byl i vysoký sokl a schodiště, ty bohužel nebyly do Pěnčic přeneseny. Socha byla opravena roku 1911 a naposledy restaurována roku 2010. sv. Libor(ius) - Socha vznikla na objednávku opata Norberta Umlaufa roku 1736, snad díky tehdejšímu 900. výročí přenesení ostatků tohoto svatého biskupa. Původně byla vztyčena na louce před klášterem směrem k Olomouci. Světec byl zobrazen v nadživotní velikosti s obvyklými atributy, v bohatě zdobeném pontifikálním rouchu s biskupskou mitrou, v levé ruce drží rozevřenou knihu s pěti kameny. Vysoký čtyřboký sokl má profilovanou římsu, střední část s plastickým dekorem z přední strany doplňuje nápisová kartuše s chronogramem. Druhou Zahnerovou sochou v Pěnčicích je sv. Jáchym vytvořený roku 1739 pro sochařskou alej před klášterem spolu se sochou sv. Anny Samotřetí (ta je dnes umístěna v Císařově).
Josefa pochází od Davida Zürna (*1665, †po 1724) a chronogram na soklu ji datuje do roku 1711. Autorem zbylých dvou soch je Ondřej Zahner (*1709, †1752). I když pocházel z Bavorska, celý život působil v Olomouci. Zde pracoval pro premonstráty a jezuity. V 30. letech 18. století vytvořil pro premonstráty z Hradiska u Olomouce sochy sv. Jáchyma a sv. Libora. Sochy vynikají ojedinělou výtvarnou kvalitou a působí monumentálním dojmem. Prvotně patřily k výzdobě hradišťského kláštera a do Penčic byly přeneseny roku 1797, ovšem zcela chaoticky bez jakékoliv sjednocující koncepce – přeneseny byly pouze sochy se základním podstavcem s pominutím dalších částí kompozice (sokly, schodiště), každá ze soch navíc tvořila celek s některou další sochou, která však byla umístěna v jiné lokalitě
Restaurování soch proběhlo v letech 1911-1915 a naposledy r. 2010.