Lusthaus

Samota Lusthaus se nachází na východním svahu Velkého Kosíře, asi 1 km jihovýchodně od Drahanovic. Již od prvního pohledu je jasné, že se jedná o starobylou stavbu. Podle starších studií se uvažovalo o tom, že se jednalo o tzv. Horní drahanovickou tvrz. Zřejmě první, kdo tuto variantu písemně zveřejnil, byl v roce 1958 expert na středověkou architekturu Zdeněk Gardavský. Vše bylo asi zapříčiněno informací, že ve vesnici byla tvrz s dolním dvorem, a že tedy musel existovat i nějaký horní dvůr (časem však přibyl i další). O něm je první písemná zmínka roku 1353, kdy jej Bušek z Drahanovic postoupil své ženě Wichně. Právě na základě této transakce Z. Gardavský asi dvůr ztotožnil s Horní tvrzí. Přestavbu měl provést vladyka Vlček z Drahanovic a roku 1381 ji měl prodat Bohuši ze Slavoňova. Tento prodej tvrze je opravdu doložen. Pravděpodobně se však jednalo o tvrz v obci. Tento zmatek asi způsobila absence několika zápisů prodeje tvrze v Drahanovicích v Zemských deskách. Neví se totiž o způsobu, jak Vlček k tvrzi přišel. Poslední zapsaný majitel tvrze v Drahanovicích byl Bedřich z Opatovic a Janka z Říčan, kteří ji koupili roku 1379. Tehdy se zápisy prováděly i zpětně nebo vůbec ne. Zápis o prodeji od Vlčka se tak spíše vztahuje ke tvrzi v obci, ale stoprocentní jistotu zatím nemáme. Víc by napovědělo, komu následně zmiňovanou tvrz prodal kupující Bohuš ze Slavoňova.

Zda tedy Lusthaus byl tvrzí již ve 14. století, s přesností nevíme, ani zda se jednalo o zmiňovaný Horní dvorec či jiný. Chybí totiž komplexní archeologický průzkum stavby, který by mohl problém nějak více osvětlit. Pokud však tvrz opravdu existovala, rozhodně nepřežila husitská tažení. Samotné Drahanovice a okolí byly totiž těžce poničeny. I přes absenci písemných zpráv však místo jistě patřilo některému z členů rozvětveného rodu vladyků píšících se z Drahanovic. Horní tvrz je vedena i v knize Soupis hradů, letohrádků, paláců, tvrzí a zámků v českých zemích; II (Šafránek Josef M.; 1996; s. 29).

Dalším otazníkem Lusthausu je jeho opětovná rekonstrukce. Ta mohla začít roku 1677, kdy je známá písemnost o nějaké přestavbě starodávného sídla, která má být na čas přerušena. Poprvé je objekt uveden na prvním vojenském mapování z 2. pol. 17. století, jako "Belveder" (z ital. bel vedere, krásná vyhlídka). Každopádně zde však vznikla kamenná budova hájenky a zájezdního hostince. Snad od něj i vznikl německý název Lusthaus (Chutný dům).

Dnes je tato samota v soukromém vlastnictví. Zajímavostí v místě je i asi 280 let stará hrušeň. U tohoto památného stromu měl často odpočívat malíř Josef Mánes, který delší čas žil v nedalekých Čechách pod Kosířem a maloval zdejší kraj. Další zajímavost spadá daleko do historie. V lokalitě Lusthausu bylo vůbec poprvé nalezeno mohylové pohřebiště s kamennou pravoúhlou obvodovou podezdívkou. Stáří mohyly se datuje do středního eneolitu, baalberské kultury nálevkovitých pohárů.