socha Karla Havlíčka Borovského

V centru města Prostějova, na Hlaváčkově náměstí, stojí již téměř jedno století pískovcová socha Karla Havlíčka Borovského. Autorem sochy z roku 1921 je akademický sochař Julius Pelikán.

Socha znázorňuje básníka a novináře Karla Havlíčka Borovského v životní velikosti, v dobovém ustrojení, držícího svitek novin. Samotný pomník má na odstupňovaném podstavci v čelním kvádru menší obrazovou desku. Na ní je znázorněna scéna loučení básníka s rodinou a nápis „Na paměť stých narozenin – Karla Havlíčka Borovského – 1921“. Na nejvyšší hraně pomníku jsou po všech stranách vytesány nápisy: „Přislibujte si mně – Vyhrožujte si mně – Poroučejte si mně – Přece zrádcem nebudu!“.

V zadní části pomníku je nápis, že pomník zbudovala Národní vzdělávací dělnická Beseda Havlíček v Prostějově 1921. Pomník je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou ČR. V současnosti se uvažuje o restaurování památky vzhledem k brzkému výročí.

Karel Havlíček Borovský (1821–1856), psával pod pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček. Přídomek Borovský pochází od jeho rodiště Borové u Přibyslavi. Byl známým básníkem, novinářem, ekonomem a politikem.

V žurnalistice působil od roku 1846 (Pražské noviny – Česká včela). V revolučním roce 1848 založil své Národní noviny, které byly prvním deníkem u nás. Byl vězněn, ale následně zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. Díky získané imunitě Havlíčka propustili a ten se věnoval politice a nadále novinařině, je považovaný za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Postupně se stával více a více nepohodlným a v roce 1850 byly jeho noviny zakázány a následně byl z Prahy vyhoštěn. Ve své činnosti pokračoval v Kutné Hoře (časopis Slovan), ale následně byl opět umlčen, a tak přesídlil zpět do Německého Brodu. Tady žil s ženou a dcerou v ústraní. Přesto byl 16.12.1851 zatčen a eskortován do vyhnanství v tyrolském Brixenu. Rodina se za ním mohla vydat až po roce, ale nakonec se roku 1854 zase vrátila zpět do Čech. Po téměř čtyřech letech věznění podepsal Havlíček protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách a mohl zpět domů. Těsně před návratem mu zemřela žena na tuberkulózu a nakažen byl i on a dcera. Roku 1856 umírá. Mezi jeho nejzajímavější díla patří např. cestopis Obrazy z Rus (1843–46), Tyrolské elegie (1851), Král Lávra (1854) a další.