Viklický dvůr

Hospodařilo se trojpolním systémem, převažovala ozimá pšenice a žito, ale pěstovala se i čočka, hrách a konopí. Zdejší dvůr byl největším na celém pernštejnském panství. Obhospodařoval 10 lánů, kde se pěstovalo 3000 kop snopů. U dvora stávala též chmelnice, která produkovala 10 metrů chmele a zahrada s ovocnými stromy. Zajímavostí je, že nedaleko bývala i šafránice, což bylo pole koření šafránu, které v 16. století bylo placeno zlatem. Důležité místo měl i chov dobytka. Roku 1590 je uvedeno 150 ks hovězího, 330 sviní, 300 ovcí a 10 koní. Samozřejmá byla drůbež. V roce 1597 byl dobytek ve stejném množství, jen přibylo koní na 60 ks. Největší událost v historii dvora se udála 15. 7. 1866. Neměla však hospodářský charakter, ale vojenský. V těsné blízkosti dvora a přilehlé bažantnice proběhla obrovská bitva, kdy se zde střetly rakouské setniny s fyzilírským batalionem 44. pruského pluku. Střetnutí je známo jako bitva u Tovačova, na kterou je připomínkou nedaleká mohyla a několik pomníků. Roku 1887 statek koupil podnikatel David Gutmann. Jeho syn Dr. Vilém zde pak zavedl veleúspěšný chov býků. Z úspěchů se však neradoval dlouho, protože byl nucen utéct před nacisty do emigrace. Po válce byl celý areál využit jako JZD. V roce 1990 přestalo družstvo budovy využívat a roku 1993 byl areál prodán za účelem postavení rekreačního a sportovního areálu. Byla provedena demolice objektu, ale pro nesplnění podmínek byl prostor navrácen městu Tovačov. Zajímavostí dvora, či tehdy již Viklic, je že se zde narodil malíř Vincenc Jahn (zemřel 3.6.2001 – Paseka u Šternberka).

Zánik vesnice je popsán v knize Hejtmanství Přerovské takto: "Výkleky zašly za válek česko-uherských, byvše vojskem Matyáše Krkavčíka asi r. 1469 rozkotány.".