Nový Hrádek

století králem Přemyslem Otakarem I. Poprvé na existenci hradu, zvaného "Nový Hrádek", poukazuje listina z roku 1213. Adjektivum „nový“ vyjadřovalo skutečnost, že hrad vznikl nedlouho před sepsáním této listiny. Hrádek se objevuje také v několika dalších dokumentech pocházejících z první poloviny 13. století. Naposledy se uvádí v listině z roku 1251. Měl vlastní majetky, správu, purkrabího i poddané. Lokace tohoto donedávna nepotvrzeného zaniklého hrádku byla experty často kladena na strategicky výhodné, legendami opředené, Michalské návrší již delší dobu. S legendami o založení města a pevnosti Caesarem i hradu germánských Kvádů, z dob římských a pohanských, souviselo už pojmenování ulice Na Hradě. Tento název z pověření radnice vybral v 19. století Alois Vojtěch Šembera. Donedávna bylo známo pouze to, že na tomto místě stálo od 14. do první poloviny 18. století olomoucké fojtství. Toto sídlo městského zástupce moravského markraběte mělo mít ve své stěně zabudovaný obranný prvek zvaný věžice a na severovýchodní straně stála až do roku 1673 tzv. Juliánská věž. Také proto se mezi archeology objevily úvahy, zda fojtství nestojí na základech hradu. Skutečné důkazy o existenci druhého olomouckého hradu objevili archeologové teprve při průzkumu rekonstruované budovy katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého na Michalském návrší v letech 2017-2018. Při vykopávkách kolem univerzitní budovy z počátku 20. století objevili archeologové na několika místech části kamenné hradby o šířce 2 m. Opevnění datované do počátku 13. století, orientované přibližně východozápadním směrem, bylo ve druhé polovině 13. století opraveno či zesíleno. Byly objeveny také základy pozdějšího fojtství a tzv. Juliánské věže, jejíž rozměry byly asi 10 x 7,5 m, z čehož se soudí, že sloužila jako obytná věž hradu. Podle výzkumu měl areál Nového Hrádku rozměry zhruba 20 x 30 metrů. Měl zřejmě podobu dvouvěžového hrádku se dvěma hranolovými věžemi umístěnými v zadní chráněné poloze. Tato dispozice odpovídá hradům z první poloviny 13. století.

Hovoří proto nejen zmínky z různých kronik, ale třeba i omezené nálezy PhDr. J.Bláhy. Nejzajímavějším nálezem se již v r. 1932 stalo objevení šestiboké základové zdi v zahradě michalského kostela. S velkou pravděpodobností se jednalo o strážní věž v hradební zdi nad východním srázem. Později bylo zjištěno, že právě tudy procházela tehdejší hlavní komunikace. Vznik šestiboké věže vnáší dodnes otazníky. Je archeologicky již zjištěno, že u Olomouce stával římský tábor. Ve 2. pol. 4. století Římané zřizovali severně od Dunaje tvrze s šestibokými strážními věžemi, tzv. Julium speculum a též vkládali do markomanských a kvádských pevností své posádky. Zda tak bylo i zde, však není zatím nijak prokázáno. Vzhledem k typu a rozměrům základů věže je možné, že byla opravdu vybudována Římany. Zajímavé je však např. i to, že ve 12. stol. markrabě Vladislav Jindřich sídlil podle písemností na Velkém hradě, zvaném Juliánský, či samotné pověsti o založení města samotným Caesarem. Nesmíme zapomenout ani nejdůležitější fakt, že v středověkých písemnostech se přídavek Juliánský, jako označení Olomouce četně užíval. O jak významné místo severně od Dunaje spojené s Římany se tehdy asi jednalo, svědčí hlavně skutečnost, že tuto událost nesmazal ani vliv Velkomoravské říše, rod Přemyslovců či zdejší biskupství. Druhou zajímavostí kostela sv. Michala je zdejší zvonice. Podle všech zjištěných indicií byla postavena ze zbytků pravděpodobného bývalého hradu. Podle půdorysu a šířce základního zdiva se jednalo o klasický donjon – obytnou strážní věž, připomínající např. náš nejstarší hrad Přimdu v Čechách. Vstup do zvonice je proražený v kamenné čtyřmetrové zdi. Zhruba po deseti metrech nahoru je zdivo nahrazeno smíšeným materiálem a nakonec ukončeno cihlovým. Bohužel doposud nebyla zvonice řádně prozkoumána, takže nelze stanovit stáří stavby. Donjon měl jistě stejný význam jako kdysi vedlejší šestiboká předchůdkyně – strážní funkci, kdy hlídal okolí města a hlavní městskou silnici.