© Luděk Vláčil 07/2017
Klášterní Hradisko je jedinečný klášterní komplex, který se nachází 1,5 km severovýchodním směrem od centra Olomouce. Klášter se průběhem let stal v 18. století na nějakou dobu nejvýznamnějším centrem moravské výtvarné kultury. V 18. stol. byl i významným centrem moravského jansenismu a divadelnictví. Stavebně je klášter velkolepým barokním komplexem na němž pracovalo mnoho slavných cizích i domácích umělců. Areál tvoří velký obdélný komplex severojižního směru. Nároží zdůrazňují polygonální věžice. Střed komplexu zaujímá vysoká hlavní věž , k níž se po západní straně připojuje konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a po východní straně knihovna. Dohromady tak tvoří příčné křídlo, které odděluje vlastní raně barokní konvent v severní části od vrcholně barokní prelatury. Konventní část je rozdělena dvěma vnitřními křídly na do tří malých samostatných nádvoří . Součástí kláštera je i severní zahrada a hospodářský dvůr se starou zahradou na jihovýchodě.
Od roku 1802 klášter slouží jako vojenská nemocnice. V 90. letech 20. století prodělal celý zchátralý komplex náročnou památkovou obnovu, spojenou s rekonstrukcí barokní báně věže.
Klášter byl založen olomouckým knížetem Otou I. Sličným a jeho chotí Eufemií v roce 1077 a darovali mu řadu vsí. Zakládací akt potvrdil Otův bratr, český kníže Vratislav II. Konvent byl osazen z břevnovského kláštera a stal se rodinným klášterem olomouckých Přemyslovců i jejich pohřebištěm. ...Roku 1138 údajně začal opat Bohumil stavět definitivní budovy kláštera namísto dosavadního provisoria. Není zde však zmínka o kostele. Dle klášterní tradice se uvádí, že klášter dostal po svém založení již existující kostel sv. Štěpána. Klášter od svého založení připadl benediktinům. Biskup Jindřich II. Zdík se však přičinil o jejich vypuzení a nahrazení premonstráty. Opat Michal nechal kolem roku 1174 klášter obehnat vysokými zdmi a za opata Hilaria byl roku 1197 nově vysvěcen hlavní klášterní kostel Spasitele a sv. Štěpána, tehdy vybudovaný jako novostavba. Starý kostelík sv. Štěpána asi sloužil nadále jako farní kostel. Roku 1241 byl klášter zničen Mongoly a velký kostel sv. Štěpána se zřítil. Roku 1257 byl kostel sv. Štěpána opraven. Jednalo se tehdy o basiliku se třemi apsidami a snad i kryptou. Klášter byl opevněn zdí i příkopem. Do konce 14. stol. byla postavena kaple Panny Marie, kaple sv. Michala (nahrazena kaplí sv. Voršily), kaple sv. Jiljí, kaple sv. Vojtěcha a sv. Jiří. V roce 1432 se kláštera zmocnili husité, kteří odtud ohrožovali Olomouc. Za to se klášteru olomoučtí pomstili pobořením kláštera. Roku 1453 povolil král Ladislav Pohrobek klášter znovu vystavět. I přes zákaz papeže klášter stranil králi Jiřímu z Poděbrad. To zapříčinilo povolení jeho zboření. Klášter se však vzdal dobrovolně, což jej uchránilo před dalším pobořením. V dalším období moc i sláva kláštera rostly. Roku 1582 získal klášter od papeže Řehoře XIII. Pro opaty právo užívat berlu a mitru. Za třicetileté války klášter díky pevnostnímu charakteru Olomouce stagnoval.V letech 1659-61 byl vybudován nový konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Následovala stavba východního křídla konventu. Roku 1686 rozhodl opat Norbert Želecký z Počenic o nové velkorysé výstavě komplexu osově řešeného kláštera s dosavadním kostelem. Podle projektu G. P. Tencally a téhož roku začala stavba nového konventu (stav. M. Partsch, A Kleckel aj. Mythus). Klášter byl obehnán vodním příkopem a náspem. V letech 1693-97 byla vybudována hlavní věž (arch. Ch. A. Oedt). Roce 1702 byla dokončena knihovna (příčné křídlo). V letech 1726-36 byla vystavěna nová pozoruhodná prelatura podle projektu Martinelliho. V letech 1730-31 byl na místě staršího kostela postaven nový centrální kostel sv. Štěpána jako pozoruhodné dílo radikálního baroka..
Kostel sv. Štěpána:
mše Po - So 16:45, Ne 8:00. Klášterní knihovna:
Po - St, Pá od 13:00 do 14: 00..
Zazdění mniši.V klášteře žili mniši, trávili čas motlitbami a ve službě boží. Našel se však mezi nimi jeden, který měl černou duši. Tehdy klášter navštěvovala zbožná kněžna Durancie. Chodívala bezpečnou podzemní chodbou na bohoslužby z olomouckého hradu. Jednou, když šla osamocena, přiskočil k ní onen mnich a velmi po ní toužil. Kněžnu obtěžoval a nakonec ji alspoň políbil. Zbožná kněžna nechala mnicha a několik dalších, kteří o tom skutku věděli, zazdít do oné chodby. Marně mniši prosili o milost, skulinami prostrkovali ruce, zedníci pracovali rychle. Kněžna pak na klášter zanevřela. Zpěv mnichů po staletí varuje před sklouznutím na špatnou cestu.
|
Přihlášení |
