Olomouc - Katedrála sv. Václava
© Ivo Rozehnal, 06/2012
Katedrála sv. Václava, dominanta hanácké metropole Olomouce, stojí v areálu olomouckého hradu, v nejvýchodnějším výběžku Václavského pahorku.
Katedrála vznikla na počátku 12. století jako knížecí románská basilika, jež byla součástí místního hradu. Na přelomu 13. a 14. století byla románská basilika přestavěna do podoby románsko-gotické katedrály z níž byla učiněna metropolitní kapitula. Snaha o zřízení olomouckého arcibiskupství s katedrálou jako hlavním chrámem, jak chtěl učinit biskup Bruno a král Přemysl II., však vyšla naprázdno. Nejvýraznějším obdobím pro katedrálu byl konec 19. století, kdy chrám nechal kardinál z Fürstenberku přestavět do podoby novogotické katedrální stavby s výrazným západním dvouvěžím a stometrovou věží na jihu.
Katedrála je turistům zdarma volně přístupná v návštěvních hodinách, podobně jako krypta s výstavou přístupná ze vnitřku chrámu. V současné době, léto 2005, katedrála prochází obnovou vnějšího pláště a její krásná fasáda je zakryta lešením. Po opravě se však můžeme těšit na novotou zářící katedrálu.
Příležitostně bývají, pro velmi omezený počet návštěvníků, zpřístupněny i jinak nepřístupné prostory katedrály. Poměrně nenáročná prohlídka půdy a věží v průčelí s vyhlídkou je možná i s dětmi. ...Prohlídka hlavní, 102 metrů vysoké věže je ovšem značně náročná a omezená. Vstup není povolen například osobám mladším 15-ti let a není vhodný pro osoby trpící závratí, špatnou fyzickou kondicí či tělesným hendikepem..
Stavbu chrámu započal na nejzažším konci ostrohu již kníže Ota II. pod svrchovaností svého knížecího bratra Svatopluka. Již ke konci roku 1123 byla z části dokončena východní část chrámu. ...Dokončení západní průčelní části však bylo dokončeno až za knížete Václava, který chrám na smrtelném loži svěřil biskupu Jindřichu II. Zdíkovi, s tím, aby kostel dokončil a přeměnil na katedrálu. V roce 1131 biskup kostel vysvětil a přeměnil na metropolitní kapitulu. Do roku 1136 byla katedrála dokončena a biskup sem přenesl i své sídlo. Jednalo se tehdy o trojlodní basiliku se čtyřmi nebo šesti dvojicemi arkádových pilířů hranolového profilu. Hlavní loď byla ukončena půlválcovou apsidou. Pod závěrem, vyvýšeném o 9 stupňů, byla situována krypta sv. Vojtěcha, přístupná ze severní lodi. Obvodovou zeď krypty členily půlkruhové výklenky řezenského typu, klenba krypty spočívala na deseti sloupech. Katedrála měla západní dvouvěžové průčelí v šíři bočních lodí , s jednopatrovou stěnou a trojúhelným štítem mezi nimi v šířce hlavní lodi. Celkové rozměry stavby činily asi 50 x 20 m. Stavba se musela tvarově přizpůsobit směru skalního hřbetu, takže se musela odchýlit od západo-východního směru. Kostel však narušil linii předrománského valu , takže východní částí přesahoval vně obvodu původního hradiště. Roku 1204 katedrála vyhořela a byla v románsko-gotickém slohu přestavěna biskupem Robertem. Roku 1266 chrám opět vyhořel a s podporou papeže, arcibiskupa solnohradského, mohučského a olomouckého bylo vybudováno nové raně gotické síňové trojlodí stejného půdorysu jako původní basilika. Románské věže zůstaly zachovány, stejně jako krypta. Nově byl postaven krátký, pravoúhle uzavřený presbytář. S touto stavební etapou pravděpodobně souvisí i odkryté základy polygonálního útvaru o průměru asi 30 m, s mohutnými pilíři, pojící se k západnímu průčelí. Pravděpodobně se jedná o pozůstatek nedokončené výstavby západního vysokého chóru s plánovanou arcibiskupskou katedrou z doby snah biskupa Bruna ze Schauenburku, krále Přemysla II. a papeže o zřízení olomouckého arcibiskupství.během celého 14. století byla katedrála dostavována a upravována. V letech 1513-1516 došlo k založení nového většího chóru, který však nebyl nikdy realizován. Za biskupa Stanislava II. Pavlovského byla postavena renesanční kaple sv. Stanislava a výrazně zvýšena střední část západního průčelí a zvýrazněna převýšenou prostřední věžicí (stav. B. Mach). Až za kardinála Františka z Dietrichsteinu byl vybudován nový široký a vysoký manýristický presbytář. Podobně měl být zřejmě přestavěn celý kostel. Roku 1803 byly věže zničeny bleskem a nahradila je jediná věž vztyčená nad společnou římsou. Roku 1880 dal kardinál Bedřich z Fürstenbergu zbořit v jádře románské západní dvouvěžové průčelí a v letech 1883-96 nechal katedrálu novogoticky přestavět dle vzoru katedrály v Kolíně nad Rýnem (arch. G. Meretta, poté R. Völkel). Vzniklo nové západní průčelí s dvojicí věží a jižní stometrová věž. Starší části katedrály byly ozdobeny novogotickými prvky a detaily. Přestavba však také bohužel přinesla zboření staré vysoké hradby se střílnami a snížení terénu kolem katedrály o 80 – 260 cm směrem od chrámu.
