
Železná Ruda (německy Markt Eisenstein) je malé město, ležící na česko-německé hranici. Žije zde přibližně 1 600 obyvatel. Nachází se na hranici Národního parku Šumava a je to jedno z šumavských sportovních a turistických středisek cestovního ruchu.
Své jméno získala díky těžbě stejnojmenné suroviny v první polovině 16. století, díky které také byla založena na mnohem starší cestě přes Šumavu z Čech do Bavorska. V 17. století se ovšem průmysl města přeorientoval na sklářství. Německý název města pochází ze středověkého statutu obce, která byla městysem a měla tzv. právo trhu, proto tedy Markt v názvu. Železná Ruda byla r. 1960 povýšena na město.
Do města vede silnice I/27 z Plzně a Klatov, která končí přechodem státní hranice se SRN. Do ní ústí silnice II/190 od Nýrska. Vede sem také železniční trať z Plzně, která rovněž ve stanici Železná Ruda-Alžbětín přechází do SRN.
Kaple sv. Antonína a Barbory se nachází při silnici II/190 směrem na Špičák poblíž nádraží Železná Ruda-město. Kolem procházejí dvě turistické trasy (červená a zelená), vedoucí do sportovního areálu Špičák.
V hřebeni šindelové střechy je hranolová zvonička. Kaple je příkladem lidové architektury z 1. poloviny 19. století s nezvyklou půdorysnou dispozicí. Kaple je zhruba čtvercového půdorysu s obloukovým závěrem na východní straně, s podélnou osou probíhající cca ve směru východ-západ. Přesah střechy na západní straně vytváří otevřenou předsíňku. Střecha je sedlová s valbou na západní straně; nad závěrem střecha tvarovaná do části kuželového pláště. Krytina je šindelová. Při západním okraji hřebene je čtyřboká a mírně kónická zvonička; plášť je obložen šindelem. V horní části je na každé straně nízké okénko se segmentovým záklenkem a prkennou žaluzií, cibulová stříška je kryta měděným plechem; na hrotnici makovice a křížek. Sokl chybí. Předsazená západní část střechy je podepřena rohovými dřevěnými sloupky; mají čtyřboký profil a vysokou patku. V ose západní stěny je portál se segmentovým záklenkem. Interiér je osvětlen od jihu a severu na výšku obdélným oknem s půleliptickým nebo segmentovým záklenkem. V interiéru jsou na podlaze cihly, v závěru je podlaha zvýšená. Strop má charakter segmentové valené klenby. V závěru je oltářní menza, ještě jedna menza se nachází zhruba uprostřed prostoru..
Barboře. Při výstavbě Špičáckého tunelu sloužila jako obřadní místo obětem jeho výstavby, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele. Vedle kapličky stojí několik umrlčích prken, která původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, na rozcestí, k božím mukám či kapličkám. To vyjadřovalo úctu k památce zemřelého. Kaple je od r. 1958 zapsána v seznamu kulturních památek ČR..