Pňovice

První písemná zmínka o vsi pochází z listiny z roku 1249, ve které se uvádějí páni z Pňovic Oneš a jeho syn Blud. Tato listina je sice falzem, ale její věcnou věrohodnost stvrzuje v roce 1270 Přemysl Otakar II. Rodu Bludovců ves patřila ještě v roce 1311. V roce 1350 vesnici získali páni ze Sovince. Zřejmě v této době zde vzniklo i opevněné sídlo. První zmínka o tvrzi pochází z roku 1368 v souvislosti s věnem Kláry z Otaslavic, manželky Pavlíka ze Sovince. Koncem 14. století na tvrzi sídlil Pavlíkův syn Jan a jeho pňovická rodová větev ji držela do roku 1531, kdy ji získal Jan Lhotský ze Ptení, který se zde také usadil. Za Lhotských vznikl při tvrzi pivovar a v Pňovicích se začalo vařit pivo. V roce 1555 zakoupil pňovický statek Václav Berka z Dubé. Roku 1599 je tvrz uváděna jako pustá. V 17. století měla stát na místě tvrze panská sýpka, která vznikla zřejmě její přestavbou. Ve druhé polovině 20. století byla sýpka i většina dvora zbořena. Dodnes se zachovala pouze budova tvořící severní část původního dvora v ohybu řeky Oskavy. Masivní zdivo budovy a valeně klenuté sklepy mohou pocházet ještě z branské budovy středověké tvrze. Jedinou možností bližšího poznání tvrze by byl archeologický průzkum. Tvrz měla mít obdélníkový půdorys o rozměrech 45 x 30 metrů s přihrazeným dvorem. Ze dvou stran byla chráněna řekou Oskavou jako přírodním příkopem..