© Ivo Rozehnal 04/2019
Budova městské střelnice, dnes muzea, spadá již do dob středověku. Zdejší střelecké spolky patřily k nejstarším na Moravě, o čemž jsou doklady střeleckých a maršálských řetězů s přívěsky. Nejstarší dochovaný nese letopočet 1518. O střelnici na dnešním místě máme zmínky k roku 1705, kdy zde stávala dřevěná budova s kamenným základem. Tu nahradila v r. 1747 budova kamenná, v r. 1786 rozšířená o dřevěnou patrovou přístavbu. Tehdy zde působilo sjednocené sdružení střelců z ručnic a ostrostřelců. Památný akt sloučení připomíná pískovcová deska v budově.
Důležitým okamžikem byl rok 1822, kdy zbloudilá střela proletěla stropem a zabila mladou číšnici. Po této nehodě došlo ke zbourání přístavby a rozšíření celé stavby. Hotovo bylo roku 1824 a vše stálo 8 000 zlatých. Protože spolek byl přestavbou zadlužen, předal budovu v roce 1835 městu. Střelnice se následně stala kulturním centrem a mimo střelby zde byla hospoda a probíhaly zde akce jako ochotnické divadlo, plesy či večírky.
Další přestavba proběhla roku 1872 a střelnice zde zažívala česko-německé slavnosti. Poslední se uskutečnily v roce 1876, pak se střelnice stala ryze německým centrem. V letech 1882-1884 proběhly opět další přestavby. Roku 1900 byl vydán českým zastupitelstvem zákaz střelby z důvodu hluku a bezpečnosti. Tou dobou střelbu v Litovli provozovali již pouze Němci. Ti vše dali k Zemskému soudu a celá třenice s různými výsledky trvala až do roku 1934, kdy německá ostrostřelecká společnost předala budovu městu za 5 000 Kč. To však již budova zažila v průběhu 1. svět. války lazaret a roku 1920 zde v prvním patře vzniklo muzeum. Střelnici začaly využívat české spolky jako Okrašlovací, Československý Červený kříž, Osvětový sbor a další, vše pod hlavičkou tzv. Masarykova osvětového domu. Budova zažila opět další opravy a úpravy. Nejvíc byla postižena v roce 1997 povodní. Dnes slouží nadále muzejním účelům a v přízemí najdeme restauraci.
