
V lesích Drahanské vrchoviny, severozápadně od letoviska Stražisko při jedné z lesních cest do obce Čunín, je jedna z mnoha zdejších studánek. Tato však má zajímavou pověst, která se zakládá na pravdivé události a ukazuje, že lidské tragédie patří do každé doby. Dnes se může příchozí osvěžit chladnou vodou a představit si příběh z roku 1869, jak tehdejší Pastýřská studánka přišla ke jménu U oběšence. Nedaleko studánky lze najít i místo tragického příběhu tří lidí, dnešní kamennou mohylu.
Bývalý voják rakouské armády, účastník bitvy s Prusy v r.1866 u Hradce Králové. Jakub byl prý silný a zdatný mládenec. Bohužel se na statku zakoukal do sedlákovy dcery Anežky. Jak už to bývá, jejich láska se nelíbila statkářovi. Ten Anežku slíbil bohatému prostějovskému měšťanovi Skočkovi. Protože sedlák chtěl předejít skandálu, toužil naplnit svoji truhlici, a protože Anežka byla dobře vychovaná, podvolila se a záhy byly vdavky. Jakub raději odešel od statkáře a usadil se v jedné chalupě v obci a pracoval pro zdejšího kováře. Anežka však byla z celé události nešťastná a Skoček byl ke všemu hrubián. Protože smutnou Anežku bil, jednoho dne od něj utekla. Samozřejmě za Jakubem. Skoček byl rozzuřen a protože o jejich předchozí lásce věděl, nemýlil se s úsudkem, kde jeho Anežka bude. Nešťastná náhoda zapříčinila, že spatřil Anežku s Jakubem v náruči nedaleko Pastýřské studánky. V návalu zlosti a šílenství oba milence zastřelil. Když si po chvíli uvědomil co spáchal, v hrůze odhodil pušku a nakonec se oběsil. Událost se nesla krajem a lidé statkářovi Francovi smrt Jakuba a Anežky vyčítali. Ten se nakonec raději odstěhoval. Lidé na místo tragédie nosili kytky a nakonec zbudovali malou kamennou mohylu. Údajně se zde u studánky za úplňku ozývá Anežčin nářek a skřeky Skočka..