
Orientovaná podélná jednolodní sálová stavba s pětibokým závěrem. Na severní straně s čtyřbokou sakristií, na bocích s otevřenými arkádovými předsíněmi. Západní průčelí s předsunutou hranolovou věží, vedle věže s přístavkem s vysunutým točitým schodištěm.
Kostel má hladkou fasádu, okna se segmentovým záklenkem, věž má okna s kamennými šambránami a římsami. Zvonicové patro má lomená okna rozdělená středním prutem, se záklenkem se dvěma tzv. "jeptiškami" (trojlaločnými obrazci) a čtyřlistou kružbou.
Boční předsíně nesou iónské sloupy a jsou zaklenuty dvěma poli křížové klenby. Štíty sloupových portálů zdobí znaky Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky Marie (sev. portál s letopočtem 1619).
Sál kostela rozděluje na loď a presbytář vítězný oblouk s půlkruhovým záklenkem, spočívajícím na kamenných přízedních pilířích (reliéf. meandr vavřinových listů a perlovec). Presbytář má paprsčitou žebrovou klenbu, s žebry hruškovitého profilu s rozdělenou přední hranou. Kruhový svorník zdobí plastický erb rodu ze Zástřizl. Ve zdi závěru je sanktuář s letopočtem 1494.
Loď kostela je zaklenuta plackami mezi pasy, sakristie valeně s výsečemi. V západní části lodi je kamenná hudební kruchta, nesená iónskými sloupy. Je podklenuta křížově, s hranami vytaženými do hřebínků. Čelo kruchty zdobí ve cviklech reliéfy (královské dvojice se saněmi a hady). Podvěží a západní přístavek mají valené klenby se styčnými výsečemi.
Přízední kazatelna pochází z konce 18. století, na stříšce se sochou Mojžíše. V kostele je také druhotně umístěná kamenná deska (součást náhrobku ?) z 1. čtvrtiny 17. století s reliéfním znakem Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky. Zvon, zavěšený v sanktusníku, ulil Volfgang Adam Straub r. 1867. Zvon zdobí reliéfy sv. Jana Evangelisty a sv. Floriána a ornamentální a nápisový vlys.
Kostel býval obklopen hřbitovem, který byl později zrušen; zachována hřbitovní zeď s kamennou bránou. Brána s trojúhelníkovým štítem má v nadpražním vlysu pamětní nápis o zboření starého kostela (24.4.1618) a postavení nového (dokončen 28.9.1619) nákladem B. st. ze Zástřizl.
Martina, který dal vybudovat pro protestanty Bernard starší ze Zástřizl v letech 1618 - 1619; zřejmě s použitím části zdiva pozdně gotického presbytáře (v sv. zdi závěru je zasazen sanktuář s letopočtem 1494). Pamětní nápis v nadpražním vlysu kamenné brány do kostelního areálu zmiňuje zboření starého kostela 24.4.1618 a dokončení nového 28.9.1619 nákladem Bernarda st. ze Zástřizl a na Haňovicích. Po požárech v letech 1788 a 1794 byla původně plochostropá loď zaklenuta a byla přistavěna sakristie. Kostel dříve obklopoval hřbitov, který byl zrušen r. 1837. Roku 1937 byly provedeny rozsáhlejší úpravy kostela podle návrhu Klaudia Madlmayra - podkruchtí bylo prodlouženo na úroveň podvěží, nad sakristií byla přistavěna oratoř se schodištěm a k západnímu přístavku bylo přistavěno schodiště na hudební kruchtu. Od r. 1958 patří kostel mezi chráněné památky ČR..