
Čertův hrádek leží v osadě Okluky, hned nad příjezdovou cestou do údolí, jestliže na ni odbočíme ze státní silnice Prostějov - Boskovice (za hájovnou a autobusovou zastávkou). Hrad stál na skalisku obtékaném říčkou Oklukou (Hloučelou) nad soutokem s pravým přítokem bezejmenného potoka. Dnes je tu udělaná malá parkovací plocha a značka obec Okluky. Ta je místní částí obce Malé Hradisko. Čertův hrádek bývá mylně umisťován do prostoru nad bývalým pionýrským táborem, asi 1,5 km západně. Může za to asi místní pojmenování celého lesního masívu, lidově zvaného „Na hrádku“. Údolím Okluky vede červená turistická značka, ale na zbytky hradu nevede žádná odbočka. Dostat se na hrad je celkem dobrodružná cesta. Od severu sice vede odněkud lesní cesta, ale zřejmě kvůli orientaci je lepší přejít první mostek u chat, proplést se kolem plotů a po nezřetelné pěšíně se vydat po skalisku. Vše však obezřetně!
Hrad zaujal polohu na severním skalisku nad údolím Okluky a protějším malým údolím s bezejmenným potokem naproti masívu, kde stávalo obrovské keltské hradiště Staré Hradisko. Ze samotného hradu se dochovaly jen terénní reliéfy a překvapivě obrovské množství kamení. Někde lze nalézt i kousky malty. Dominantním prvkem je asi 3 m široká díra na samotném vrcholu, pravděpodobně zbytek hlavní věže. Hned u ní je jižní skalní sráz. Zajímavá je též východní dispozice od věžiště. Asi po 10 m je dobře patrný příkop, jeho šířka je asi 1,5 m. Příkop pokračuje k severu a obtáčí jádro hradu. Západní část příkopu se vytrácí. Vinu nese i velký nálet porostu. Východní část za příkopem dále pokračuje asi 15 m mírně klesající plošinou. Zhruba uprostřed při okraji svahu je pozoruhodné skalisko. Snad to byla i část hradby. Severovýchodní plocha se od příkopu svažuje mírněji, ale opět je tu několik nerovností. Dnes je tu částečně mýtina. Severní část byla… číst dále
Čertův hrádek byl postaven na přelomu 13. a 14. stol, pravděpodobně při začátcích kolonizace Drahanské vrchoviny. Majitelé hradu a jeho původní název nejsou známi. O pustém hradu se píše roku 1512. Tehdy tvořil hranici mezi panstvím plumlovským a majetkem Ladislava z Boskovic. V r. 1788 při vysazování stromků zde byly nalezeny koňské podkovy a dlouhý turecký nůž. Archeologický průzkum v r. 1972 provedl sondy a odkryl části zdiva a valu. Byly nalezeny střepy nádob ze 14. stol. Lidové legendy z 19. stol.o něm mluví jako o sídle loupežníků. Zachovány jsou valy a okrouhlé věžiště při vstupu do hradu. Hrad nebyl nijak velký, ale jak se zjistilo, byl mimořádně pevný.
,,O loupežnících“. Na strmém kopci v lesích mezi Stínavou a Hradiskem, stával malý hrad. Byl rozbořen ve válkách a opuštěn. Později si ho opravili loupežníci. Přepadali obchodníky, kteří šli podhradskou cestou od Plumlova k Boskovicím. Lid je nazýval čerty. Protože někteří uměli hrát na různé nástroje, chodívali hrát až na boskovický hrad hraběnce Morkovské. Bývali ustrojeni a nikdo v nich nehádal loupežníky. Jednou hraběnku pozvali na svůj hrádek. Ta přijala pozvání a přijela k hrádku. Kočár nechala pod kopcem a šla na návštěvu. Hrádek byl prázdný, jen v místnosti našla zakrvácenou sekeru a na zemi prst se zlatým prstenem. Prst vzala a schovala do kabelky. V tom se přihnali loupežníci. Hraběnka se ukryla a v nestřeženém okamžiku vyběhla z hradu. Loupežníci ji zpozorovali pozdě a kočár nedohonili. Hraběnka pak zavolala z Brna vojsko a to hrádek oblehlo a loupežníky pochytalo… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.