Keltská svatyně

Tuto myšlenku podporovala podoba stavby s obdobnými objekty v západní Evropě a též velmi silné keltské osídlení v blízkém okolí. Samotný objekt má podobu přibližně čtvercové základny s rozměry 115,5 x 109 x 116 x 108 m. Strany jsou orientovány podle světových stran. Kolem valu je příkop s hloubkou asi 3-4 m, vnitřní má pak 1-2 m. Uprostřed východního valu je proražen vstup asi 8 m široký. Jak však archeologové zjistili, opevnění porušuje starou úvozovou cestu, takže se prokazuje, že objekt je asi mladší než se původně předpokládalo. Zdejší úvozová cesta je však původní starodávná kupecká cesta z Olomouce přes Konici, Jevíčko až do Čech. Nelze však doposud prokázat, že neexistovala již v době bronzové. Právě na ní asi vzniklo opevnění švédských vojsk, zřejmě v době obléhání Olomouce (1645-1650). Nasvědčují tomu stavební prvky tzv. reduty. Stáří valů též období Keltů neprokázalo, naopak se jeví velmi dobře zachovalé, stejně tak archeologové nenašli v areálu těchto šancí žádné starobylé nálezy. Předpokládal se zde dokonce i nějaký středověký dvorec, ale též bezvýsledně. Jisté je však pouze to, že opevnění bylo ještě využito pruským vojskem v polovině 18. století. Údajně měl tuto šanci zbudovat Žižka. Ten zde však prokazatelně nebyl a ani husitská vojska podobný vojenský tábor nevytvářela. Asi poprvé je znázorněna na mapě náměšťského panství z roku 1746. Celý objekt tedy nadále vnáší otazníky. Co je však stoprocentní, je pouze to, že asi 500 m od „svatyně“ bylo zjištěno keltské sídliště. U tak dodnes záhadného objektu byl v roce 1999 vztyčen novodobý menhir od sochaře T. Chorého. Má výšku 4 m a je ozdoben spirálovou výzdobou. V místě je též vybudováno turistické zázemí s informačními tabulemi.